Ondřejovská hvězdárna a Ondřejov

V roce 1898 zakoupil český amatérský astronom Josef Jan Frič na vrchu s podivným jménem Manda přímo nad obcí Ondřejov pozemek a postavil na něm hvězdárnu. Josef Jan Frič a jeho bratr Jan Ludvík Frič patřili do známé české vlastenecké rodiny. Jejich děd byl Josef František Frič (rodák ze Slaného, pamětní deska na budově Telekomu, kde si ještě my pamětníci pamatujeme Fričův rodný domek, právník, poslanec, proslul jako obhájce K.H. Borovského) a jejich otec Josef Václav Frič, revolucionář, novinář a básník.Jejich bratrancem byl slavný cestovatel Alberto Vojtěch Frič. Oba bratři se narodili v Paříži, kde jejich rodina pobývala v emigraci. Založili spolu úspěšnou továrnu na optické přístroje a spřádali plány na stavbu hvězdárny. Té se nedožil Jan Ludvík Frič, který předčasně zemřel v roce 1897 ve věku 33 let. S výstavbou observatoře se začalo až v roce 1905. Nejprve byla postavena centrální budova (Fričův dům), po které následovaly zahradníkův domek, studovna a celkem čtyři pozorovací domky, po dvou na každé straně centrální plošiny. Secesní budovy a kupole navrhl architekt Josef Fanta. Na Fričově domku jsou sgrafita s citáty z Nerudových Písní kosmických.

 

 

Frič věnoval hvězdárnu Československé republice 28. října 1928 k desátému výročí vzniku. Od té doby prošla hvězdárna proměnou na observatoř určitě moderní, ale také trochu retro působící. Budovy hvězdárny jsou rozmístěny v prostoru zhruba 30 hektarů, plocha je zčásti využita jako ovocný sad a arboretum a jsou v ní umístěna výtvarná díla. Na vrcholové plošině v ose s jednou z původních pozorovatelen je umístěna plastika Záře od Jana Ambrůze z roku 1998 a kamenná skulptura Co je nahoře, je i dole z roku 1999 od Zdeňka Hůly. Od toho samého autora je také skulptura Od slunovratu ke slunovratu. Pomník Marie Fričové je už z roku 1917, kdy manželka zakladatele hvězdárny zemřela. V areálu dále najdeme díla Zdeňka Hůly, Čestmíra Sušky, Jiřího Kačera, Pavla Opočenského, Michala Škody a dalších umělců.

 

Observatoř Astronomického ústavu Akademie věd musí být primárně určena k pozorování nebeských těles. K tomu je určeno množství různých objektů rozmístěných na kopci Manda i na sousedním vrchu Pecný, kde stojí i největší dalekohled v republice. Na západním svahu Mandy stojí teleskopy, které vytvářejí v kombinaci s malebnou kopcovitou venkovskou krajinou zvláštní kontrastní i harmonický dojem. Kompozici doplňuje moderní budova odhadem ze 70. let se stěnami z boletického panelu v barvě skvěle zapadající do okolního prostředí.

 

Areál ondřejovské observatoře nás překvapil především svou atmosférou poklidného parku. Je to vlastně krajinářský celek s vysokou estetickou hodnotou. Rádi se sem zase vrátíme, já mimo jiné i proto, abych za lepšího světla pořídil lepší fotky....

 

Ohlasy místní hvězdárny jsou znát i v obci Ondřejov ležící pod zmíněným kopcem Manda. Obecní itinerář je vyzdoben hvězdářskými motivy a estetice autobusové čekárny ani laviček to určitě neuškodí.

Jinak Ondřejov má dlouhou historii sahající do dob šlechtické kolonizace širšího okolo Sázavy. Z původní dvorcové osady “Ondřejóv dvór” na panství pánů z Dubé vznikla začátkem 13. století vesnice a později trhové městečko Ondřejov. Jméno pravděpodobně pochází od zakladatele, některého z pánů z Dubé. Po pánech z Dubé získali panství Kostkové z Postupic, páni Šelenberkové a následně páni z Valdštejna. Obec značně zchudla za válek husitských a ve válce třicetileté. Rozvoj obce nastává dvorním dekretem Marie Terezie z 10. listopadu 1745, jímž povyšuje Ondřejov na městečko s právem na radnici a 4 trhy do roka. Někdy z této doby pocházejí také dvě krásné malolisté lípy před kostelem. Kdy přestal být Ondřejov městečkem jsem nenašel. Překvapením pro mě bylo, že tu nestojí kostel sv. Ondřeje, ale o patrocinium se podělili dva svatí: Šimon a Juda. Z barokního období je tu pár soch, pár statků na náměstí a fara. Dále dům se secesními motivy a velmi zajímavý pomník obětem 1. světové války, jehož autorem je Otto Rothmayer, žák Josipa Plečnika, kterého po jeho návratu do Lublaně nahradil na místě architekta Pražského hradu.

 

Abych nezapomněl, v Ondřejově mají také výbornou pizzerii, ale to jen jeden z mnoha důvodů, proč se sem vydat. Autem sjedete kousek za Prahou na Strančice a za chvíli jste tu. A cestou ještě můžete nostalgicky zavzpomínat na dětská léta strávená s kocourem Mikešem a jeho partičkou mluvících zvířecích kamarádů při zastávce v Hrusicích.