z duše smršť

tento text je koncept pro deník z čundru po slavkovském lese, jak ho se slečnou há sepíšeme vlastníma rukama. slavkovský les je unikátní území se specifickým podložím, flórou i faunou. už dlouho jsem tam chtěl vyrazit na čundr. konečně se zadařilo.... nadměrné používání slov krásný a krásně je přirozeným důsledkem toho, co jsme zažívali, a není pouhým stylistickým nedostatkem. úterý 18.8. slečna há spala na hájích v altánku a vyhnalo ji více faktorů už před půl osmou, takže jsme po snídani mohli vyrazit. na stopa. ke sloupu. kdo neví, kde je ve slaným u sloupu, je trubka. nevypadalo to valně, jen příjemné počasí a úsměv slečny há držely mě při jakéms takéms optimismu. naštěstí se nachomýtl honza perníček, který nás odvezl do řevničova. tedy na hlavní karlovarskou. tam to mělo bejt jasný. a taky jo. po slabé čtvrthodince zastavil chlápek s velkým chryslerem. příjemná jízda. docela jsme i pokecali. hodil nás až do varů kousek od autobusáku. hned nám jel bus do bečova. odsejpalo to. bečov...

utah je dnes mé náhradní téma. nevěnuji se ničemu, co by stálo za řeč. já ale chci řeč hodit. co je mé skutečné téma, je slečna há, se kterou to proberu osobně. taky, že teďky nemám prachy, ale to je letitá nuda. a taky, že bych docela rád prodal nějakej čaj, ale mí kamarádi, kteří o tom už vědí, o to nějako nestojej. takže tu taky neni o čem. takže utah. když je moon v utahu, chytáme se za hlavu. ti starší vědí a dodnes se taky z toho chytají za hlavu, jak to bylo celé nabité energií, když to pvo hráli. dneska je filip topol takovej klidnej střízlivej pán, ono taky není se co divit po těch letech. jo, to bylo emo, psí vojáci naživo v dejme tomu devadesátým druhým třetím. kam se dneska hrabou všechny ty nudy, který právě to legrační slovíčko maj jako světonázor. pamatuju se utah, kterej byl tak obrovskej, že lezl přes horizont malé fatry jak obrovská kosmická loď. pamatuju se utah, na kterej jsem zíral oknem z paneláku na pražský lhotce, genitálie pomazaný durmanovou mastí. zažil jsem ...

žalem piju na utah vyju

včera jsi byla karkulka co odpočívá na pasece anebo číhá na vlka který se jen tak toulá lesem? dneska máš zase culíčky a pohled samá nevinnost vlkovi cukají oči za víčky ve stresu hryže starou kost (s několikadenním zpožděním pro slečnu rézu)

Tak trávím svůj vyměřený čas němě ve zvucích, které mě obtírají. Jen se na dlouhé minuty tahám za vous, na jedno místo zíraje. Tolik tichých nezájmů projde mi hlavou... podnětů, na něž se nezeptám jako bych pyšně věděl, ale já nevím. Jen mě nezajímá, jak je to posté jinak a stále stejné. Tak trávím svůj čas a zůstávám u vědomí, přítomen s lidmi, kteří na mě mluví. La Paka Nueva, březen 2005

teď když tě mám pod kůží tak do podhoubí s tebou půjdu líbat tvoje podpaží když zoubky jsou jak láska čistý znamínka ti spočítám a růže tvojí zlíbám lístky když zamotám se do tvých vlasů vyletím do povětří umřít za tvou něžnou krásu

včéra jsme šli se slečnou há vnějším obloukem, kde je plakátovací plocha. "cože?" povídám, a ještě: "fuj!" povídám. "co je?" ptá se slečna há. ukázal jsem na plakát inzerující nový "hit muzikál" děti ráje. autor sagvan tofi. mezi tvůrci a účinkujícími celá řada za bolševika velice aktivních "umělců". slečna há nechápala, nevěděla, kdo je kdo. takže, jestli je tu někdo ještě tak úžasně mladý, že si nepamatuje ani pavla horňáka ani markétu muchovou, tak jen pár slov. sagvan tofi je neumětelský frajírek, který neumí ani hrát ani zpívat. účastnil se natáčení filmů jaroslava soukupa kamarád do deště a vítr v kapse, a to v hlavních rolích. další podobný film bez tofiho byl láska z pasáže. michal david, františek janeček a boris janíček zase kurvili hudební vkus generace dospívající v 80. letech. všichni tito vytvářeli obraz typický pro tuto dekádu, jak ji asi nejlépe zobrazil režisér vít olmer ve filmu bony a klid. vexláci, děvky, komedianti,...