z duše smršť

... krásná píseň... Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné Byť chrbátom tých starých koní, ej, to by bol cval Nežne by som sa dolu sklonil, telo hore vzal Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné Rád letel by som mladým behom, les ten by nás kryl A počuť by bol žrebcov rehot, smiech tých krásnych chvíľ Už viem, čo je šťastie, nahá jazdkyňa Čo na starom chrbte koňa jazdiť začína Už viem, čo je šťastie, kôň ho prináša Keď na chrbte nahé dievča niekam unáša Vraj staré kone krásne nosia nahé jazdkyne Vraj nozdry sa im pri tom rosia, keď sú nevinné Byť chrbátom tých starých koní, ej, to by bol cval Nežne by som sa dolu sklonil, telo hore vzal Už viem, čo je šťastie, nahá jazdkyňa Čo na starom chrbte koňa jazdiť začína Už viem, čo je šťastie, kôň ho prináša Keď na chrbte nahé dievča niekam unáša

...za krásného podzimního odpoledne navštívili jsme v rámci výletu do konopišťského parku nedaleký vrch chvojen s kostelem sv. jakuba. omylem jsme stoupali na vrch s kostelem druhou stranou, než kudy je přístupová cesta. nechtěně jsme tak prošli bažantnicí, kde jako v nějakém surrealistickém snu hemžily se okolo nás desítky bažantů, prchaly na všechny strany a zase další a další bažanti se před námi objevovali a vytvářeli dojem, že svět je plný bažantů a že se nalézáme v nějaké bažantí zemi. na sluncem zalitém vrchu s kostelem se štíhlou věží jsme si krátce odpočali a vychutnávali kouzelnou atmosféru místa. podle senzibilů stojí kostel na místě silné pozitivní energie, podle archeologů zde bylo hradiště z poloviny 11. století. okouzleni sestupovali jsme bažantnicí zpět na cestu a vraceli se směrem ke konopišti a benešovu... krásná slečna na koni byla jen důkazem o půvabu tohoto kousku české země...

přírodní lyrika jenom si stále nejsem jistý jestli je kirk douglas tisolistý

Vrch Hůrka leží nad městečkem Starý Plzenec, na ostrožně na sever od řeky Úslavy. Hradiště zde pravděpodobně bylo už v předslovanských dobách, pro historii naší země je podstatné, že už v 10. století zde měli svou regionální oporu Přemyslovci. Hradiště postupně rostlo a rozšiřovalo se do podhradí a na druhou stranu řeky, kde vzniklo významné obchodní centrum zvané Plzeň. Ve 13. století bylo vystavěno nové město Plzeň asi 10 kilometrů na sever od původního přemyslovského hradiště. Význam Staré Plzně nakonec upadl až ve zdrobnění názvu, takže proto zní dnešní oficiální jméno města Starý Plzenec. Na Hůrce se zachovaly valy, na západním předhradí rotunda sv. Petra. Základy mladšího kostela sv. Vavřince byly objeveny na Akropoli. .. pro mě každopádně byla hůrka velice příjemným místem, kde jsem asi dvě hodiny odpočíval zcela plně vystaven hřejivým slunečním paprskům svatováclavského léta. táhlým svahem jsem vystoupal k rotundě, obešel ji a uvelebil se na lavičce pod zdí rotundy. z tohoto mí...

Pokud vystoupíte v Plzni z autobusu a nechcete jít vůbec do města, ale chcete se pěkně projít, můžete zahnout ke Kalikovskému mlýnu, u něj překročíte řeku Mži a ocitnete se v její údolní nivě, úrodné a rozlehlé. Cesta začíná u jezu pod mlýnem dlouhou, více než sto let starou alejí, zvanou Kilometrovka. Po ní se dostanete k zoologické zahradě. Pokud ji projdete a vyjdete horním východem, ocitnete se na sídlišti Vinice. To projdete celé ve směru vysílače na kopci Sylván. Za poslední řadou nových domů za sídlištěm odbočíte doleva a za chvíli se ocitnete v příměstském lese. Ten projdete po zelené turistické značce, která se lesem pěkně vine. Dostanete se nad Zámeček a Čertovu skálu, které jsou pak pěkně vidět zezdola z údolí. Sejdete do příměstské vsi Radčice, kde je nejzajímavější bývalá hospoda. Jinak je lepší pokračovat směrem k řece, která příjemně meandruje v širokém údolí. Za mostem jdete širokými cestami mezi loukami a poli se zeleninou. Vlevo vidíte hřbet, ze kterého jste před chví...

Nejdřív jsem dlouho tiše seděl pak jsem myslel že je už pozdě setmělo se a hodiny šly stále napřed a nikdy ne nazad Lampy jen matně osvětlovaly špinavé ulice šel jsem velice rychle míjel jsem krysí tváře nikdo mě neviděl Mezi lidmi v té místnosti mě taky nikdo neviděl byl jsem totiž neviditelný těkal jsem z místa na místo cítil jsem strašlivý neklid Vyběhl jsem a utíkal pryč a zase zpět bylo zamčeno Pak jsem si zapálil cigaretu a opřel se o dopravní značku Zákaz stání A mezitím v té tajemné zemi Zákastání tam daleko za řekou Kastanou kde se dvě zelená slunce ubírala ke spánku do voňavých lůžek z usušeného jetelu jemné snědé ženy s velkýma tmavýma očima popíjely nápoje z kolových ořechů a něžnými jazýčky uklidňovaly horkou krev a chladivýma rukama přejížděly po rozpálených čelech a napjatých víčkách a nechaly vše lehké ztěžknout a vše těžké spočinout ve snových krajinách tam kdesi v Zákastání