stopařův neprůvodce tam, kde už to nejde

...a taky snad tam, kde ještě to jde. jeli jsme na slovensko. o slovensku až potom. jeli jsme se slečnou há. o té taky jindá. teďky o tom stopu.

kdyby minulou středu vytrvale nechcalo, kdo ví, jak by to dopadlo. ideální představa stopu až na slovensko zmizela v dešťové cloně, ve které řidiči nevidí, nechtějí vidět, jsou opatrní a nechtějí nic promočeného do auta. tak na bus. v brně pařák. 30 stupňů. tramvaj končí na půli cesty. všude rozkopáno a žhavo asfaltovo betonově. propocení slézáme na dálnici. okamžitě policie. a zase zpět. horko, asfalt, beton, tramvaj. centrum brna. a zase busem.

druhej den to šlo. z hradiště plného uhrů na správný směr na brod, taktéž uherský, pak směr hranice a hned auto až do prievidze a hned zase až do zvolena. mimo dálnice to furt jde. dobrá zpráva.

a jak zpět. v bystrici s cedulkou ba, jako blava jako bratislava. po třech hodinách marnosti pauza. po letech jsem už klidnější. po pauze to najednou šlo. až do blavy. a tam konec. prosím vás, v bratislavě směrem na prahu už nelze stopovat. je tam tunel od dunaje, ústí přímo v přímou přímodálnici. konec stopování se blíží.... až budou všude dálnice....