výlet na zvíkov

v pátek jsem poslal pár sms, jestli někdo nepůjde na pivo někam, kde by nebyl slyšet rámus z valníku. tak jsme se pěkně u przemysla sešli. já, honzik schwarz, míra kasal, habán a pak i slečna há, který asi hodina a půl na valniku stačila. pěkně jsme pokecali, v týhle sestavě naposled snad kdysi dávno v mojí čajovně....

habán byl na kole a pil kolu, a to proto, že ještě jel pak autem. z přelíce od rosti. povídá, že jede ráno za danečkem na zvíkov. on že daneček tam má hausbót a že tam taky maj nějakou akci v pivováře, že maj dopoledne pivko zdarma. a abych jel taky. pro akci jsem se okamžitě nadchnul. slečná há se nenadchla, páč se už domluvila, že půjde na jungly. já chtěl uniknout hluku veškerýmu, tak jsem ani na ty jungly nemusel. a tak jsem v sobotu ráno spící kočičku opustil a vyrazil s habánem a guliverem na zvíkov.

k pivováru jsme dojeli někdy po půl desátý a daneček už byl trochu navátej. daneček je moc hodnej kluk a já byl rád, že ho po delší době zase vidím. akce v pivováře byla chmelobraní. u pivováru je malá chmelnice, která se právě tenhle víkend symbolicky česala, aby se jako dobře dařilo a tyhle věci. akci podporujou místní, neboť majitelé pivováru jsou lidumilové a dávaj místním pivo za patnáct. turistům pak za třicet.

"dneska točej patnáctku, tu dělaj jenom na vánoce, velikonoce a dneska," s nadšením a trochu dřevěným jazykem oznamoval daneček. tak jsme si dali patnáctku a rozmlouvali, co nového. pak jsme dali jedenáctku, pak zase patnáctku a já pak ještě černou třináctku. daneček začal odcházet mentálně i fyzicky. k akci hrál harmonikář, ale měl nějakou hi tec synťák harmoniku. všude krásně voněl čerstvě natrhaný chmel. byli tam samí místní a danečkova sestřenka přišla zkontrolovat danečkův stav. dostali jsme vynadáno všichni tři. tak jsem se ohradil a během několika minut přesvědčil tu prostou dívčinu o našich dobrých úmyslech. daneček nám byl svěřen do péče a my jsme ho šli vyvětrat a někam dát odpočinout.

to už byla jedna hodina po poledni a cesta k hradu byla plná turistů. daneček se motal, nedržel nám a padal. odebrali jsme mu věci, poschovávali je u sebe, popadli ho a vlíkli přes hrad k vodě. sám jsem neměl jasno, kam jdeme, ale pivko v mé hlavě působilo mi naprostou bezstarostnost. daneček nám několikrát utekl do lesa. vždycky jsme ho složitě táhli zpět. když si tak říkám, od čeho mě bolej dnes záda, připomenu si dřinu s nachmeleným danečkem. nejadrenalinovější situace nastala, kdy se daneček začal drápat na sráz nad řekou u vstupní brány do hradu. to jsem měl o něj strach a zase jsme ho tahali a přesvědčovali. tam někde se daneček napíchnul na nějakou větev těsně pod pravým okem. ta věc ovlivnila hlavně naši cestu domů druhý den.

poté, co nám mladík u atrakce "střelba kuší na cíl" řekl prostě: "prosím vás, jděte pryč," a kdy nám daneček ještě utekl do recepce hradu domluvit prohlídku zdarma, jsme konečně přes hrad dorazili dolů k vodě. zvíkov leží na ostrohu nad soutokem vltavy s otavou. dlouho mi to habán musel vysvětlovat, až jsem později při nákupu piva v bufetu viděl letecký záběr na pohlednici a došlo mi to.

daneček spal hned, jak jsme ho uložili na břehu. my jsme ho s habánem prošacovali, schovali jsme mu k sobě věci, co měly nějakou cenu. taky našli jsme trochu travky. tak jsme to hned ubalili a vykouřili. začala se mi motat šiška a já vlezl nahatej do vody. nádhera! bylo to velice osvěžující. v dobrém rozmaru jsme trávili na tom místě několik hodin, vůbec nám nevadilo, že místečko je pro část výletníků důvodem k posezení na břehu, halekali jsme na každou bárku: "ahóóój!" a přátelsky se chovali ke všem. pak připlula loď plná bláznů. hrála hudba, lidé v kostýmech tančili a někteří skákali z horní paluby do vody. habána to nadchlo a plaval k lodi, aby si z ní skočil. celé to vypadalo moc pěkně, habán pak ale tvrdil, že ti lidé byli úplní pitomci. inu, na prvním dojmu někdy nesejde. a někdy se má ten první dojem nechat jako to nejlepší, co z toho vzniklo.

daneček se probral asi v půl šestý, už byl schopen komunikovat a vykoupal se. ale my museli zpátky do pivováru, páč jsme tam měli v autě věci. chtělo to nějaký jídlo a kafe nebo čaj. ale hrad zavíral. bufet, kde jsem předtím koupil pivko, který mělo bejt budvar, ale chutnalo jako zvíkovský, už taky zavíral a prošvihli jsme i domluvenou prohlídku. dorazili jsme do pivováru, kde pokračovala zábava s pivkem, klobáskou a uzeným k jídlu a hlavně místním pánem, kterej měl hrozně ošklivou kůži na rukou a nehty jak paznehty, ale jinak byl vtipnej a milej a luštili jsme spolu křížovku. atmosféra byla uvolněná a danečkova sestřenice se omlouvala tak intenzivně, že už na to nebylo co říct. daneček chtěl už jít, dokud není tma. já měl slinu, vypil jsem, co se dalo. a šli jsme zase dolů pod hrad.

mezitím se setmělo, na jasný obloze svítil měsíc v první čtvrti a habán měl chuť veslovat. to byla velká romantika. silueta hradu, nad kterým zářil měsíc se nám vzdalovala, a nad hladinou bylo úplné ticho. to jsou takový vzácný chvíle, kdy to všechno člověk cejtí hodně intenzivně. tenhle výlet by stál za to i bez toho skvělýho pivka a bez tý vší legrace jen kvůli tomuhle zážitku. dopluli jsme k hausbótu, ještě jsme pili pivko a trochu ostřeji podiskutovali o kultuře dnes a kultuře za komoušů. pak se šlo spát. hladina se ani nevlnila a hausbót byl tak akorát velkej, aby se tam vešli tři chlápci a dva pejsci....

ráno trpěl daneček. dlouho spal, pak to ještě dospával, pak si ještě zkoušel lehnout, ale co naplat. napíchnutý víčko oteklo, znemožňovalo mu vidění, dezorientovalo ho a dělalo mu zle. my se s habánem těšili z krásnýho dne. na hladině přehrady panoval čilej ruch, svítilo slunce a voda byla příjemně chladná. nakonec se dohodlo, že využiju svého čerstvě nabytého řidičáku, odvezu danečka domů, habán pojede za náma a pak spolu pojedeme zpět do sla. tak se daneček ještě vyzvracel do vody, aby bylo jasný, z čeho tam ty malý okounci jsou živi, a mohli jsme vyrazit.

moje první řízená cesta po získání řidičáku probíhala celkem v pohodě, po strakonický na prahu, na dálnici předjížděčky, honičky, pak v praze málem srážka s autem, který se mi schovalo do mrtvýho bodu v zrcátku, ale ustáli jsme to, pak po jižní spojce, kde se nám ztratil habán, výpadovkou na boleslav a po silničkách přes radonice a jenštejn do podolanky u vinoře, kde bydlí daneček v malym domku. pak ještě chvilku čekání na habána a nakonec podařená cesta domů.

vše dobře dopadlo. krásný výlet na závěr prázdnin.