nakonec houby

ten víkend měl bejt hektickej, taky nakonec hektickej byl, ale trochu jinak. byl naplánovanej turnaj v nohejbale. velká akce, přes dvacet týmů přihlášenejch, sudy piva, uzená kýta a další věci k tomu, včetne choreografie úvodu. v pátek jsme se slečnou há ani nekoukali na film, což je jinak naše oblíbená páteční činnost, ale brzy jsme zalezli a zalehli.

stejně jsem měl v sobotu ráno pocit, ze se dá spát i dýl. spal u nás vilda a zjistil, ze to nedomyslel s oblečením. tak jsem mu něco půjčil a vyšel na balkón ověřit situaci. venku bylo strašně hnusně, pršelo a byla zima. v tu chvíli jsem považoval turnaj za odpískaný.

ne tak někteří jiní. někdo by sportoval i za právě probíhající apokalypsy. pršet nepřestalo ani na minutu, přesto se našli tací, kteří tvrdili, že už neprší, a pak ještě přijel jeden člověk z prahy a ten pořád tvrdil, že podle radaru za hodinu nebude. pak se začala trochu vyvolávat hysterie a většina odhlasovala, že turnaj bude. v okamžiku, kdy jsme začali vyndavat věci z auta, se prudce rozpršelo. ukončil jsem akci z pozice komisaře. nastalo balení a kamarád lajba se už těšil na turnaj v pingpongu v královicích. to bylo teprve devět hodin, byl jsem promrzlej, nic jsem ještě nejed, jenom jsem si dal čouda s buriánem.

jeli jsme na ten pinčes, do toho mi volal pafčoun, že našli tašku s věcma obrony. to jsem ještě nevěděl, jaká okolo toho bude hysterie. no nic. pak mi volal lajba, a to už jsem měl vlastně vybito, kolik že má přihlásit lidí na ten pinčes. to jsem fakt nemohl vědět. ale věděl jsem, že mi určitě ještě bude někdo volat s něčím, co buď nemůžu vědět nebo co se mě vůbec netýká.

v královicích jsme byli od desíti do čtyř. já jsem si po prvním pivu dal konečně něco k jídlu a byla to polívka. hráli jsme pinčes a pili piva. nakonec byl burián druhej a lajba třetí. mezitim mi samozřejmě volal vargoš a chtěl mluvit s buriánem. jasně, vždyť jsem zapnul mobil jenom na pět minut. pak jsme jeli do slanýho. řídil jsem já, burian už by asi nemoh. no nic, nechytli mě.

to bylo už vlastně navečír, poněvadž se už stmívá dřív. šel jsem si domů orazit, abych nebyl mrtvola. dal jsem čaj a chvíli se válel. cejtil jsem únavu. měl jsem v sobě pět nebo šest piv a v nohách šest zápasů v pinčesu.

večer byl jasnej. fotbalisti hráli s polákama o postup. byl jsem na hamburku o hodinu dřív a koukal jak vyvoraná myš. zase piva, cigára...už jsem odvykl takovýmu štýlu. a přivykat více již nechci. každopádně naši vyhráli, já vypil zase šest piv, zase se čadilo a pak jsem šel teprva domů. v půl jedný.

spal jsem asi šest hodin, když mě od ukřika vzbudila muzika nějakejch pankáčů. pouští si ji na noc, ale usíná u druhý písně a pak ty paviány maj poslouchat ostatní. vlez jsem k němu do pokoje a utnul mu to. banda pankáčská, neměli by na nástroje vůbec šahat. v půl osmý mě vyhnal hlad. najedl jsem se a dal do kupy a pak něco jen tak dělal. když odjel vilda, nachystal jsem se k mámě na oběd. cestou mi došel benzín. to pak při tom obědě nemyslíte na nic jinýho. sehnal jsem lajbu s kanystříkem. zajel pro mě a jeli jsme k alešovi přemístit věci z auta do garage. s alešem jsme se bavili o tašce ztracený berrym. to jsem pořád ještě netušil, jaká okolo toho bude hysterie.

začínám se někdy cejtit jak ve filmu, kdy si režisér řekne, hele teď je to nuda, teď tam dáme nějakou scénu nebo konflikt nebo dramatickou situaci nebo něco. no nic.

odpoledne už jsem potřeboval bejt někde jinde. domluvil jsem se s honzikem schwarzem a jeli jsme na bilichov na houby. jak je to běžné, když jdu na houby já, panuje napjaté bezhoubí. ale procházka lesem byla moc příjemná. trochu jsem se ze všeho zklidnil. našli jsme spoustu klouzků, oni to asi fajnšmekři nesbíraj, ale já měl vidinu polívky z hub.

hodil jsem honzu domů, to bylo už okolo půl páté, měla brzy končit zkouška rastafidli, tak jsem volal slečně há. nic. tak teda něco koupit na tu polívku. koupil jsem si taky housku a pomazánku a jedl jsem to ve větru na stmívajícím se parkovišti před lidlem. pozoroval jsem lidi. bylo to jak z filmu od jarmusche. pak mě slečna há vyzvala, abych jí zavolal. a pak jsem pro ni jel na tuřana. jeli jsme do slanýho, do kvíčku a na mikrovýlet na skalky, což je náhorní plošina známá jako kozí vrch, hřbet patřící už do džbánu mezi řisutama a ledcema. tam jsme se v padající tmě za větru objímali, koukali na slaný, smečno a větrníky na obzoru a stihli jsme si aspoň něco říct.

domů jsem dorazil v sedm a měl jsem toho dost. dopil jsem víno od pátku a snědl kus sýra. nakonec jsem udělal tu polívku z klouzků, přitom v tv hráli hokejisti. tady ta polívka je:

Polívka z klouzků

V kastrole na másle osmahneme cibulku do zlatova. Přisypeme mouku a zamícháme. Zalejeme vodou a mlékem. Necháme dojít k varu, mezitím vkládáme nakrájené očištěné klouzky. Přidáme sůl a koření: pepř černý i bílý, kmín, zázvor, majoránku. Můžeme nakrájet nebo lépe utřít stroužek česneku. Necháme přejít varem a vaříme, dokud klouzci nejsou měkcí. Pokud máme smetanu na vaření, přidáme ji do polívky, případně ještě mléko. Ideální podávat s osmaženou houskou, případně s tvrdým sýrem nakrájeným na talíř.