Víc masa do jitrnic

Víkend s Velice vzpurnou čeládkou

Velice vzpurná čeládka je partička, která se dříve scházela téměř výhradně U Koně. Momentálně se dají nalézt na více místech. Shodou okolností jsem byl před pár lety zrovna na pivku, když od vedlejšího stolu zaznělo poprvé ono motto: Víc masa do jitrnic! Nápad otcem realizačního plánu a dnes má Čeládka za sebou už několik akcí spojených s pojídáním masa. Předloni na svatého Václava účastnil jsem se jejich masového mejdanu v Břínkově a byl jsem nadšen přátelskou a uvolněnou atmosférou. Bohužel mne pak několik dní trápil vepřelec.

Ve vsi podobného jména, v Brníkově, konala se druhý únorový víkend stěžejní akce - zabijačka! Dlouho plánovaná, nejistá místem konání i dalšími okolnostmi, nakonec úspěšně proběhnuvší. Čtrnáct ke všemu odhodlaných mužů sešlo se, aby naplnili českou tradici a břicha prasetem. Dlouhá zima nutí český lid k takovým prožitkům.

V Brníkově se musí sjet pod vesnici do údolíčka, kde někteří operátoři nemají signál, a tam je podlouhlá přízemní budova. Myslivecká chata sdružení, které se jmenuje Nový směr Podbradec, jak dokládaly nástěnky s fotografiemi pánů v mysliveckých kloboučkách, se vyznačovala velkou a dobře vybavenou kuchyní a rozlehlým sálkem s dvojicí litinových kamen a krbem u nízkého pódia . Nás čtrnáct se tam jen ztrácelo. Proto jsme v pátek zaujali tři výhodné pozice u kamen, krbu a pípy a s čerstvě roztočenou plzínkou jali se hrát karetní a jiné deskové hry. Nálada byla vynikající. Pocity svobody a štěstí nás neopouštěli po mnoho hodin. Pouze chození pro uhlí a dříví za prohranou hru tyto pocity znevažovalo.

Při všem tom těšení jsme se zapomněli vyspat. Ráno bylo kruté. Někteří nespali vůbec, většina ostatních jen pár desítek minut. Naštěstí chvála duchapřítomným těm, kteří připravili vodu, cibuli a česnek. Já jsem ráno a celé dopoledne koukal jak vejr a většina na tom byla stejně. Ve výrazu tváře vyhrával Olin, který ve své obětavosti svíral ve spánku mobil v dlani, aby nezaspal, až bude volat řezník, a tak byl nalezen spící s řvoucím mobilem v ruce. Mistr řeznický nijak nás nepeskoval za naše výrazy a chopil se hbitě svého řemesla. Stopadesátikilová svině byla brzy duší svou ve věčných hnojištích a díky rázným Mistrovým pokynům probíhaly procesy zabijačkové rychle a úderně. Za chvíli tělo prasnice již viselo na háku na trojnožce a do připravených lavorů padaly kusy masa a vnitřnosti. Na činnost řezníkovu byl fascinující pohled.

Živě udílel pokyny a nože se mu v rukách jen kmitaly.

Po nedlouhé době vše podstatné se přesunulo do kuchyně. Nepružná má mysl nestačila zaznamenávat vše, co se dělo, o to víc mě překvapilo, když Mistr zaúkoloval mě čímsi se slovy: "Pojď ty, ty vypadáš dobře!"

V jedenáct jsem odpadl. Nutně jsem potřeboval natáhnout záda. V tu chvíli už jsme pojedli skvělého ovaru i guláše a bylo vše připraveno na prejt i jitrnice. Když jsem po půl jedné vstal, cítil jsem se lépe, kuchyň voněla výpečky a prejtem, na stole chladly rozložené jitrničky a řezník hlásil, že končí.

Byl úžasný. Živé vystoupení Mistra svého oboru jsme s dojetím oceňovali po zbytek víkendu. Navíc, když se přidaly chuťové zážitky z pokrmů jím připravených. Po zbytek sobotního odpoledne vládla poklidná atmosféra.

Popíjeli jsme pivko a nechávali se překonávat chutí na báječný prejt či výpečky. Večer byl klidnější než páteční, opět se hrály karty, přijel Aleš s kytarou, na kterou umí spoustu krásných písní, a všichni vyzařovali spokojenou únavu nad zdařilou akcí. Během večera bylo rozhodnuto, že mladá prasnice, která se stala předmětem našeho uspokojování, bude nazvána slečnou Vancouverovou, dcerou starýho Vancouvera. Okolo půlnoci začali jsme postupně odpadat, Kozel, který možná udělal nejvíc práce ten den, zalehl snad už v osm.

Tentokrát příjemně odpočati posnídali jsme v neděli dopoledne černou polívku, takzvanou prdelačku, a někteří byli hotovi i něco uklidit. Některé nás zase zlákala stále nedopitá plzeň v sudu. Na úklid musím příště přibrat více morálních i fyzických sil, přiznám se upřímně, že v neděli jsem toho moc neudělal. Ale zase jsem se nikomu nepletl .

Také se přiznám, že trávit celý víkend v chatě, ze které se dá vylézt kvůli zimě jen na pár minut, pít tři dny za sebou stále pivo, spát za neustále hrající hudby na podlaze ve spacáku a do toho dva dny se nemýt není už úplně můj styl. Ale kvůli opravdu příjemně kamarádské atmosféře a zážitkům, jako je právě řezník v akci, něco překousnu a naplno si akci užiju. Jako bonus navíc jídlo na týden a maso v mrazáku se opravdu v tísnivé finanční situaci hodí

Takže tímto děkuji Pafčounovi a celé VVČ za pozvání a doufám, že jsem jim neotrávil víkend svou přítomností .

A taky doufám, že se nebudou zlobit, když tu vyjmenuju, kdo se zabijačky zúčastnil: Pafčoun, Majkl Plzeňskej, Majkl Hajnej, Láda, Kozel, Bohouš, Emba, Aleš Hraboš, Jarin Černý, Zed, Olin, Rosťa Němec, Majkl Nicek, Aleš Termer a moje maličkost. Tak zase příště: Víc masa do jitrnic!!!