Poslední zimní výlet

Jarní rovnodennost letos vyšla na sobotu 20.3. na 18. hodinu, 32. minutu. Náš sobotní výlet byl tedy posledním zimním výletem, neboť autobus z Velvar do Slaného nás měl dovézt přesně v půl sedmé.

Počasí už bylo jarní, zatažená obloha, ale krásně teplo. Trasa nebyla příliš atraktivní a byla vybrána zejména kvůli dobrému spojení, což v sobotu bývá problém. Zhruba osmikilometrová procházka vedla z Kralup do Velvar.

Původně jsem měl jet já a Brada se Srnkou. Pak napsal Venda Mišík, že by jel i s malým synkem Ondrou. Potom oznámila slečna Há, že na výrobu dredů kočičích půjde až v neděli, tedy, že sobotu má volnou. Měl jsem z toho radost. Taky to vypadalo, že pojedou Vojta s Terezkou, ale Terezka neměla v kocovině dobrou náladu, naštvala se na Vojtu, neboť ten na ni vrčel, otočila se ke zdi a odmítala jet.

Ale i tak nás bylo nakonec osm. Přidali se totiž Vaanja a Ivka Zágnerová a byli jsme pěkná partička. Ve vlaku do Kralup bylo hrozné horko, přesto tam někteří cestující seděli v kabátech. Nechutně propoceni dojeli jsme do města nad Kaučukem a Vltavou.

Hostibejk je pískovcový vrch nad centrem Kralup, který možná býval kultovním místem, možná už v době kamenné, možná později, možná za Keltů, čemuž by možná odpovídal i záhadný název. Na Hostibejku je pěkný altán s výhledem a na vrcholu vojenské pozorovací stanoviště z druhé světové války. Z altánu je vidět celé město i s továrnou, v dáli Mělník, za ním Bezděz, dál vlevo Říp a dole u řeky nelahozeveský zámek. Celá naše výprava se tam vyfotila:

Po osvěžení putovali jsme dál. Rozlehlý vrch končí vilkovou čtvrtí a pak se vyjde na hřbet vedoucí k Velvarům. Příjemné počasí nás naplňovalo po dlouhé zimě úlevou. Vanul silný, ale teplý vítr. Došli jsme na rozcestí. Nazývá se Nad Lutovníkem a Václav nás tam vyfotil s výhledem do krajiny:

Výhled není z fotografie rozeznatelný, ale byl úžasný. Rozdělovské věžáky, větrníky u Pcher, Slánská hora s údolím Červeného potoka, hřbety a údolí Slánska, na druhé straně Mělník, v dáli Raná a jiné kopce Českého středohoří. Bylo to úchvatné. Opět se potvrdilo, že i na celkem fádních místech vypadá česká krajina malebně.

Zde se s námi rozloučili Václav s Óňou a vydali se dolů k Vltavě podívat se na krásný zámek v Nelahozevsi a zpět do Kralup na vlak. Na závěr nás Václav takhle vyfotil vzadu za Ondrou:

My jsme pokračovali polní cestou okolo mimozemsky působícího satelitu v anglickém stylu hned vedle ruiny kravína s haldou odpadků. Přívětivé počasí nás doprovázelo celou cestu. Někde v polích jsme sešli z turistické značky a najednou se před námi vynořily Velvary. Po turistické bychom do nich došli asi o chvilku později. Takhle jsme sešli přes osadu Radovič.

Velvary jsou milé městečko s goticko renesančními pozůstatky. Krásná radnice a kostel a některé domy, jakožto i dlažba na náměstí vypadají starosvětsky. Zapadli jsme do restaurace na náměstí. Dobrý kozel a jídlo nám byly odměnou za ušlapaných několik kilometrů.

Na závěr jsme zažili malé drama. Autobus na trase Mladá Boleslav - Kladno nepřijel a my museli řešit, jak se dostat domů. Pohotově zasáhla Ivka, když odchytila pána, který nás s dodávkou právě míjel. Pán byl ochoten odvézt nás za úplatu do Slaného. Drama pokračovalo, když v Dolíně chcípnul autu motor. Už jsme se smířili s tím, že zbytek dojdeme pěšky, když motor naskočil. Do Slaného jsme tak pohodlně dojeli asi ve tři čtvrti na sedm, tedy pár minut po jarní rovnodennosti. Hezky jsme si užili posledních pár zimních hodin. Těšíme se, že výletů teď bude moci přibývat.