Planeta lásky

pro slečnu há

Jen matné světlo uličních lamp lze tušit za bavlněnými roletami. My se noříme do pomalu plynoucích bílých mraků a ty řekneš:

- Odplouvá vesmírná loď...

A plujeme na jinou planetu a cestou nám mávají lelkové své tajemné pozdravy. Jiná planeta je plná příjemně hřejícího sluníčka, hladivého a osvěžujícího modrého moře a zvířátek, která se na nás smějí a povídají si s námi. Poleháváme na měkkoučké vrstvě přímořské vysoké trávy, která se pod námi lehounce vlní a nastavuje se nám do tvaru pohodlného lůžka. Přichází švihácký mjavenečník a ptá se nás, zdali si dáme kávu. A už se jeho kožíšek mění ve frak a sám mjavojed se napřimuje a opírá se o svůj dlouhý ohon jako klokan. Na drápech předních pacek má položený tácek s čokoládově vonícím nápojem. Mile se usmívá širokým dobráckým úsměvem a dlouhý čumák se mu radostí klepe.

Pomyslím si, že bych si raději dal pivko, a najednou přichází navlas stejný mravenečník jako ten první a nese na tácku sklenici s něčím zrzavým. Nasadím nejpříjemnější úsměv. Mjavenečník se také usmívá téměř kolem celé své hlavy a podává sklenici tobě.

- Chlazená zázvorová limonáda s limetkou, zaševelí.

Rozesměje mě to a směju se na tebe. Sklenice má dvě brčka a ty mi dáváš napít. Nápoj má úžasně osvěžující chuť. Dostávám chuť na tebe. Líbám tě na rtíky. Miloučce šeptáš a tiskneš se ke mně. Koutkem oka zahlédnu nějaký pohyb ve vodě. Otočím hlavu. Z vody na mě lišácky mrká dvoumetrový jeseter, vztyčuje se ve vodě, hlava se mu prodlužuje dopředu a najednou se mění v obrovského mořského koníka, který se směje až řehtá a volá na mě:

- Dobrý den, pane!

A hrne se z vody na trávník. Pobaveně čekáme, co se bude dít. Na trávníku se prohánějí liščí mláďata a nedaleko nich trénuje svůj okruh pejsek pralesní, který každou chvíli kontroluje mezičasy na stopkách připevněných na pacce a tu spokojeně a tu nespokojeně kývá hlavičkou, až se mu ušiska natřásají. Partička nosálů soustředěně oňufává drobné stromky s krásně oranžovými plody, které nosálci pojídají, až šťáva stříká všude kolem. Bedlivě to pozorují surikatky s čumáčky nastraženými. Koník se mezi tím změnil v mladého krokodýlka, který má na sobě fešácký tmavě fialový fráček, vesele kývá ocasem ze strany na stranu a volá:

- Už se to nese, vašnosto!

- Jakýpak já jsem vašnosta, pomyslím si, zatímco ty se tomu směješ.

Krokodýl má v prackách tác, na něm je sklenice tmavého piva, chleba, máslo, sýr a ředkvičky. Sbíhají se mi sliny a ty si mažeš kousek chleba máslem. Pak jen tak ležíme a já ti mažu záda voňavým oříškovým olejem. Roztírám olej a mnu ti heboučkou kůži. Vrňoukáš. Masíruju ti svaly na krku a nic tě nebolí.

A pak ucítím lehký závan chladného větříku. Proudí pootevřeným oknem a já vnímám teplo pod dekou a tvoje tělo bokem na mé přitisknuté. Klidně dýcháš a nosík ti čouhá z pod vlasů, které ti pokrývají obličej. Jsi víla na té jiné planetě a spíš ve větvích stromů a nikdy ti není zima. Rozumíš řeči zvířátek a oči ti září jako dva larimary. Na rameni ti sedává plšík a kouká zvědavě z výšky na svět ospalýma očkama.

Napiju se vody ze sklenice, zavrtám nos do tvých vlasů někam, kde tuším krk, a nořím se do lůžka jako lžička do šlehačky, vidím obláčky světla okolo našich těl a pluju vesmírným tichem za tebou na jinou planetu.