Cigareta

z krajiny malých dobrodružství

Na konci dne, unaven z práce i sportu, po večeři a lahvovém pivu, chtěl jsem za soumraku relaxovat pár minut na balkoně při balené cigaretě. V okamžiku, kdy levá ruka vložila cigaretu do úst a opouštěla ji, aby kryla plamínek ohně při jejím zapalování, vytáhla nechtěně cigaretu z filtru, který zůstal přilepen mezi rty. Ruka zašmátrala po cigaretě, ale jak byla levá, nedokázala ji zachytit. Ta spadla dolů pode mne a pod balkon. A co čert nechtěl, dopadla přímo na zábradlí balkonu sousedky pode mnou, v osmém patře. Zůstala na něm a ležela tam jak tlustá bílá housenka trávící siestu nakrmená listím.

Co s tím? Bylo to trapné. Jak na to bude bába reagovat? Zase nebude líná vyšmajdat schody a zvonit u mne, jako když jednou měla pocit, že ji na balkon spadnul dělobuch a přišla se zeptat, jestli jsem taky slyšel ránu? Nebo jako když měla jednou hned po mém stěhování vlhký flíček na stropě záchodu z mně dosud neznámých příčin a přiběhla celá vytřeštěná s bezzubými ústy otevřenými v půl osmé ráno a přivedla souseda K.H., známého maloměstského hudebníka, který v pyžamu a s páchnoucí hubou usoudil, že mi teče pračka, což se během následujícího roku nepotvrdilo? Zároveň mi pěkně ubalené cigaretky bylo trochu líto, tak jsem zauvažoval, že u ní zazvoním. V devět večer, v paneláku, kde je slyšet vše od přízemí po střechu, neboť jsou byty obestavěné okolo otevřené šachty se schodištěm; navíc je paní nahluchlá.

To ne, raději cigaretu nějak shodím z balkonu. Přinesl jsem si koště, ale na třímetrovou vzdálenost by bylo zoufale krátké. Čekal jsem s akcí na setmění. Na můj balkon je vidět z asi padesáti dalších balkonů. Naštěstí se trochu ochladilo, což na bábu stačilo, aby zůstala zalezlá u tv zabalená v dece, s balkonem ubedněným. Aspoň jsem v to doufal.

Pak jsem na to šel šalamounsky. Vzal jsem svůj spacák Žralok, který je mi přikrývkou a šel jsem ho vyvětrat z balkonu. Nastalým průvanem jsem chtěl cigaretu odfouknout dolů. Plácal jsem Žralokem, ale cigareta se ani nehnula. Nechtěl jsem být nápadný, proto jsem zavrhnul myšlenku zapojit hadici do zadního otvoru vysavače a odfouknout cigaretu tak.

Při náhradní cigaretě jsem fascinovaně sledoval, jak se bílá tyčinka ve slušném větříku v osmém patře ani nehne. Soumrak konečně přinesl řešení. Na provázek jsem uvázal černé tričko, aby splývalo s tmou. Triko jsem spustil na provázku a obratným manévrem se mi podařilo cigaretu smetnout ze zábradlí dolů do trávy. Nechtěl jsem si představovat, že se paní sousedka zrovna rozhodla podívat se před spaním z okna, jak je venku. Osvěžen malým dobrodružstvím, mohl jsem jít klidně spát.