utopen v zeleni ( a uvězněn hokejem)

z krajiny prudké zeleně i ledových ploch

týdny již tomu. celé ty týdny zíral jsem na prudký nástup jara. vše náhle (ono to samozřejmě tak úplně náhle nebylo) zezelenalo a rozbujelo se, slunce v některých květnových dnech nastavilo letní žhavení a energie se rozvlnila jak rejnok, který se vydal napříč mořskou pustinou. objevila se ve mně náhlá potřeba chodit po práci ven, trávit víkendy v přírodě, pravidelně se hýbat, hlavně chodit. také jsem objevil zahradní restaurace. posezení přímo na trávníku pod vysokými stromy je něco, co tu prostě celou zimu není a citelně schází.

také jsem začal vyrážet na výjary. výjary jsou výlety konané na jaře. s dlouholetým kamarádem a kolegou v primitivních záměnách objevovali jsme kraj okolo starobylých měst kouřimi a českého brodu a navštívili jedno z tragických míst českého národa. se slečnou há jsme dobyli louštín mnohem snadněji než pod něj dojeli ze salt city. na celovozovém výjaru do středohoří jsme zjistili, že české silnice dosahují bizarních kvalit, ale hlavně se kochali krásou této specifické části české země. se starými přáteli jsme létali nad vyhlídkou na údolí labe. večer před čarodějnicemi spal jsem v osamělé kapličce na nejjižnějším vrcholu Brd a natáčel si na mobil ticho za soumraku přerušované jen večerními písněmi ptáků.

nejen jarem živ je člověk na jaře. neboť jsem též z prapodivného kmene čechů, vrcholem počínajícího jara je pro mě mistrovství hokejistů. u televize jsem díky tomuto sportu proseděl během dvou týdnů skoro tři dny. víc k tomu? snad ani ne...