Čtení v kavárně

Slečna Há si teď říká Josefína Leknínová. Je to její umělecká licence, jak se říká. Je v Praze na škole pár měsíců a již je plně etablována v uměleckých kruzích. Včera dokonce dovezla do Slaného na čtení několik umělců z Prahy. Známého básníka a spoluzakladatele Revolver Revue Víta Kremličku, který přečetl několik pěkných básní a poté nás seznámil s numerickou poezií, které říkal ještě nějak jinak, ale já si nepamatuju jak. A těmi numerickými básněmi strašně naštval slánského hudebníka Johnnyho Judla, který to celé nemohl nějak unést. Tak jako tak, Vítek má kořeny v nedaleké Kačici a také nedaleké Mšeci a jeho dědeček učil na Hospodářské a hospodyňské škole ve Slaném, kterouž jsem mu při krátké procházce ukázal.

Ale nejdřív četla Josefína a její vrstevnice Bětka Stančáková. Obě vypadaly za tím kavárenským stolem jako dvě školačky z devítky o přestávce, ale když četly, tak se chvílemi až tajil dech, neboť obě jsou dobré, po čertech dobré básnířky a až se naučí nedrmolit, nepřežbrblávat se a Bětka taky nehihňat se, prostě, až ty básně vyniknou v celé kráse, tak bude svět ohromen jejich talentem.

Pauzy mezi čteními vyplnil brnkáním na kytáru Kuba Mužík, který také četl svoje básničky a který je sympatickým zástupcem poezie psané na účtenky po několika pivech při spatření krásné dívky.

Akce se také jako pozorovatel a návštěvník zúčastnil básník Ota Kars, který má mezi některými literárními kritiky špatnou pověst, ale on vůbec nepil, nebyl vulgární a nemočil na ulici, takže autor tohoto blogu může potvrdit, že je to slušný člověk s mnoha zájmy.

Nejprve to vypadalo, že na čtení nikdo nepřijde, ale nakonec se malý prostor kavárny pěkně zaplnil. Sobotní večer s poezií se vydařil!