Víc masa do jitrnic podruhé

...vlastně potřetí, ale já loni nebyl. kdo si přečte můj dva roky starý článek, ví prakticky vše o tom, co se dělo druhý únorový víkend letošního roku. mění se jen osoby a obsazení, chuť na jitrnici zůstává...

Když jsme s Vendou Mišíkem v pátek v podvečer okolo půl šesté dorazili k chatě Mysliveckého sdružení Nový směr v Brníkově, přivítali nás smutné obličeje. Neteklo pivo! Atmosféra připomínala Kim Čong Ilův pohřeb a situace se řešila. Než se vyřešila, nastolila se pracovní kázeň a smysluplný pohyb v kuchyni.

V tu chvíli už rozmrzalo a pak se zase chladilo pivo a než jsme naloupali plné hrnce cibule a česneku, bylo již připraveno na pitelnou teplotu.

Atmosféra se uvolnila a začalo být veselo. Padaly vtipné historky, hrály se karty, stříhaly se vlasy a když Venda vytáhl kytáru, probral se i Begi, který byl na chatě od čtvrtka a při našem příjezdu pospával pod zvířecí kůži, kterou si evidentně oblíbil. Teď však vytáhl svou dětskou kytaru neboli mandolínu a jal se horlivě pidlikat.

Mezitím probíhala v kuchyni zajímavá akce. Do čerstvě nastrouhaného křenu ponořil Kozel celý svůj obličej a nasával jiskrné aroma. Vydržel dlouho a tvářil se pak navíc spokojeně.

Co se dělo zbytek večera a noci není úplně jisté. Určitě se hrály šachy a pilo se pivo. Hrálo se dál na kytáry. Begi vyprávěl nějakou historku, o které jsem prohlásil, že je to světový unikát a že o tom určitě napíšu. Bohužel si nepamatuju, co to bylo. Tak aspoň přidám pár fotek:

Někdy okolo páté ráno mi zcela již vystřízlivělý Begi začal vyprávět historky z vojny. Zabralo to spolehlivě jako sedativum a já jsem se na několik drahocených desítek minut zavrtal do spacáku. V sedm přijel řezník. Bylo to kruté, strašlivé a hrozné. Většina z nás skoro vůbec nespala. Řezník se dobře bavil, hulákal na nás a udílel rozkazy. Boženka vůbec netrpěla.

Pořád jsme nosili vodu, studenou, horkou, vlažnou, ale vždycky tu špatnou. Do toho Míša Nicek se skelným pohledem žádal, abychom mu zahřáli vaťák. Mišík ho vzal vážně a vaťák skončil s popáleninami druhého stupně. Spolu s dvěma koláčky neznámého původu to Michalovi stačilo. Zalezl do spacáku a do konce víkendu vylezl asi třikrát na jídlo.

V kuchyni se pak rozjížděla parádní akce. Mistr Jirka Ádlt krájel, porcoval, řezal, ostatní mleli, řezali, špejlovali a všechna ta činnost nesla své plody.

Po vynikajícím gulášku jsem odpadl. pak jsem se probral a pak zase odpadl. Odpoledne bylo hotovo. Obrovský hrnec guláše, jitrnice, jelita kroupová i žmolková, prejt. Začalo se klidně posedávat. Někdo nepolevoval v pití a Majkl nepolevoval v hlášení: "Vypadám, vypadám!" z Mazaného Filipa.

Opět se hrálo na kytáry a Majkl Plzeňskej s Bohoušem tančili tango:

Štěpán to už zabalil:

Okolo deváté večerní tupě zírající Venda Mišík povídá: "Co tady budeme dělat?"

"Do půlnoci tady budeme takhle čumět a pak půjdeme spát," povídám na to a byla to v podstatě pravda. Já měl problém dopít malé pivo a šel jsem si lehnout ještě před jedenáctou. Ačkoli jsem měl pocit, že jsem nespal, chrápal jsem prý ze všech nejvíce.

V neděli ráno budíček v půl osmé, úklid, balení, výslužka. A nazdar. Jinak venku byl mráz a bylo tam celý víkend krásně.