Jaro starých kovbojů je pryč

Všichni jsou mrtví nebo brzy umřou. Johnovi rozpáral břicho mexický pasák, Billy dožívá někde ve stodole u hodných lidí, Mac už nemá jediný zub, kterým by rozmělnil chudičkou stravu a všechny krásný holky mají oteklé zmalované obličeje a špekatá břicha. Jack, Tom a Frank umřeli na rakoviny a jiná svinstva. Všichni krásní koně zmizeli. Jednoho dne se rozběhli po pláni a zvířili prach tak, že byl vidět na deset mil. Když si prach sednul, tak byli koně pryč. A nikdo nikdy je už neviděl.

Vincent jen těžko udrží stolici. Snaží se ještě být užitečný. Chodí denně v půl osmé do práce. Uprostřed cesty se zastavil a opatrně si pšouknul. Opatrnost nepomohla. Musel se vrátit domů, umýt si řiť a převléknout se. Pod starým kloboukem mu tekly pramínky potu. Košili by mohl ždímat. Snad jen po práci u piva mohla by se mu vrátit chuť starých časů. Jaro kypělo životem. Vincent zadumaně pozoroval kousky jasně modrého nebe prosvítajícího mezi domy. Usrkl piva. Ostatní u stolu byli víceméně holobrádci. Neměl k jejich hlučným a povrchním tématům co dodat. Občas připojil tichým hlasem nějakou vzpomínku ze starých dob. Pomalu opuštěl svět, kterému nerozuměl a ve kterém nechtěl být. Na druhý den brzy ráno stál na silnici s batohem u nohou a se zdviženou rukou. Osamělý poutník končí jaro starých kovbojů odchodem ze scény. Přichází strašné léto bohyně Kálí. Země žhne a plameny požárů olizují oblohu. V ohni končí veškeré snahy a iluze budovatelů štěstí. Kálí si přeje více a stále více obětí....