Prší

Prší a všechno se změnilo. Utýrán létem, nejlepším létem za poslední roky, doma sedím a chodím na balkón pozorovat drobné mžení, které se střídá s hustším deštěm. Horké dva měsíce měnily místnosti v pece a nutily mě hasit žízeň v jen pomalinku chladnoucích zahradních restauracích. Nebylo možné zdržovat se doma. Jakákoli domácí činnost změnila se během pár minut v koupel ve vlastním potu. Byt pustnul a život v pracovních dnech se proměnil ve střídání práce a hospody.

"Je sucho," podotýkali jsme a zdvihali sklenice s pivem. A představovali jsme si, jaké sucho bude za padesát, za sto let, kdy v srážkovém stínu skrytá krajina postupně promění se v step a dále v polopoušť a kdo ví, jestli za dvě tři staletí nebudou se karavany prodírat prašnou pouští, aby se dostaly z Prahy do Loun.

Jen prudké bouře přinášely trochu vláhy, nikoli však zmírnění teplot. Vlhké dusno po bouři vystřídalo tíživé horko před bouří. A další den prudké slunce vysušilo i tu kapku, která večer spadla. Oblíbená zábava Čechů - grilování - stala se symbolem života jako takového.

Až v druhé půli srpna přišel den a byla to sobota, kdy chlad a vlhkost citelně pronikly k horkem zhýčkaným tělům. "První podzimní den," usmál jsem se sám pro sebe, neboť některým se to zdálo předčasné. Ale nepršelo příliš, zas bylo sucho a zas se vrátila horka. Chladné večery a rána kontrastně doplňovaly horké dny.

Až teď, v poslední srpnový den otevřela se stavidla nebes a zchladila zem tak potřebnou vláhou. Věřím, že září a snad i říjen přinesou ještě krásné dny, ale já jsem teď rád a spokojen, protože propršel celý den a prší dál.