lednovou krajinou na ranou

...po vánočním výletě do džbánu se dá říct, že je založeno na pěknou sérii zimních výletů. další výpravu jsme třetí lednovou sobotu nasměrovali na známý vrch raná nedaleko loun a o další nápady není nouze....

Na Ranou nás vyrazilo šest primátů a dva psi ve dvou vozech. Osádku Bělouše tvořili Vítor, Nedlik a Pedro, osádku Sviště Brada, Srna, Čikora, Johnny a Bedřich zvaný Větřich. Vozidla jsme zaparkovali u lenešického nádraží.

Nedaleko nádraží objevil Johnny volný prostor k nastěhování. Uvažuje o přesídlení do Lenešic.

Lenešice leží v rovině při řece Ohři, je to poměrně velká obec prakticky spojená s vedlejšími Dobroměřicemi. V centru Lenešic jsme objevili nevyužívanou sokolovnu s restaurací.

Za Lenešicemi musíte překročit železniční trať na Most a pak polní cestou dojít pod Lenešický chlum, který můžete obejít nebo zdolat. Nejprve vás ale v Zájezdní ulici před tratí překvapí za plotem kůň Lenešického.

Lenešický chlum byl první prověrkou našich fyzických sil. Už tady se začínalo projevovat, komu kloužou boty a koho bolí kolena. Chlum jsme ale dobyli a byli na vrcholu překvapeni betonovou nádrží, jejíž existence sváděla ke spekulacím.

Mezi Lenešickým chlumem a Ranou jsme opět sestoupili do roviny. Před námi se zvedala mohutná masa vyvřeliny. Ač někteří účastníci prosazovali výstup přímo na hlavní vrchol, nakonec jsme zdolali Ranou cestu po užší straně, tedy jakousi hřebenovkou se zdoláním nejprve jižního vrchlu, pak přes sedlo také vrcholu hlavního. Výstup na první z vrcholů dal zabrat...

Vzhledem k poměrně mírnému počasí na vrcholech Rané nefoukalo tolik, jak bychom asi čekali. A vzhledem k témuž počasí nebyl nijak ideální výhled. Dobře byly vidět nejbližší kopce, Milá, Červený vrch a Oblík, ale jen pár kilometrů vzdálené Louny byly velice špatně rozeznatelné.

Nakonec jsme dobyli jak jižní vrchol, tak vrchol hlavní s cedulkou oznamující, že jsme ve výšce 457 metrů nad mořem, tedy o dva metry výše než bychom byli na Řípu.

Zpět jsme se vrátili do sedla pod hlavním vrcholem, kde jsme odbočili směrem na Hrádek, ulevili si od přebytečných tekutin a po zamrzlích polích jsme došli do Lenešic, kde jsme strávili velice příjemnou hodinku a půl u nečekaně dobrého občerstvení. Cesta zpět proběhla jako na sáňkách a my se můžeme těšit na další zimní výlet.