V Americe

Nevěděl jsem, kde bydlím, jinak by mi to bylo jedno, že jsem v Americe. Bylo hezky slunečno a Honza L. na mě volal ze zastávky tramvaje, kam mám jet. Zastávka vypadala stejně jako ty pražské, ale domy okolo byly opravdu obrovské. Podél jednoho takového jsem prošel doprava a pak jsem zašel dovnitř, do obrovské haly. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli bydlím právě tady. Přivolal jsem si výtah. Byl úplně zaplněný rostlinami. Vmáčkl jsem se dovnitř a stisknul jsem patnáctku. Dveře se nezavřely a výtah se rozjel. Jímala mě úzkost. Ve změti rostlin jsem se tiskl k zadní stěně. Otevřená kabina svištěla nahoru. Zpocený a vyděšený jsem vystoupil v patnáctém patře. Dům neměl společné chodby, všude se bydlelo. Místnosti byly plné tmavě červených koberců, nábytku a hlavně postelí. Všude spali lidé. Lezl jsem po palandách a hledal cestu. Našlapoval jsem těsně vedle spících obličejů, dětí v pyžamách a procházel jsem velkými tichými místnostmi.

Náhle jsem se ocitl opět venku. Okolo šla Petra H. s kamarádkou a vyzvala mě, abych šel s nimi na pivo. Ve stínu obrovské budovy byl schovaný dlouhý bar. Všude jsem viděl rozličné lahve, ale pípu s pivem ne. Starší blondýnky za barem jsem se zeptal: Do you draw beer? Přisvědčila a já objednal tři piva. Postavili jsme se s nimi ke stolečku. Slunce hřálo. Nevím, jestli jsem přemýšlel nad tím, co a proč dělám v Americe. Napil jsem se.