muži za svodidly

noc byla temná jak netopýří srst
a přece v ní zářily stovky světel
oblohu zkoumaly světlomety letadel
xenony a halogeny aut a autobusů
oslňovaly zvěř poklidně pasoucí se na zeleném pruhu
uprostřed dálnice

vzduch byl plný ozonu a přesto se nedalo dýchat
jen těžce
jen těžce se zvedaly hrudníky pod navlečenými svetry a kabáty
v prostoru bez oken kterými není nic vidět

blesky svištěly nehlučně oblohou
tiše a zlověstně sekaly těžký vzduch

v záblescích míhaly se sem tam postavy
chodců za svodidly
osamělé postavy ve starých vaťácích
zaboudlí muži s nemytýma rukama
ošlehanými obličeji a divokými strništi na tvářích

noc byla temná jak štětiny divočáka
a není konce té cesty podél svodidel
na její začátek si nikdo nevzpomene
natožpak hlavy oblouzněné laciným alkoholem

snad starý strážní domek
ten opuštěný vechtr nad tratí
snad jenom suché místo pod keřem
bude jim snem

a zítra? zase den?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Imploze aneb Až na konec času

V Budyšíně, městě věží

Přechod Píseckých hor