Turecká pizza s rybí polívkou

Neděle po večírku. Dokonce po kostýmním večírku. Ples upírů. A jiné havěti. Můj stav při ranním návratu domů dokládá přiložená fotografie. Ale vzhled může klamat. Já jsem neděli prožil klidnou, bezbolestnou a v druhé polovině dne jsem se pustil do vaření, které jsem prokládal sledováním hokejového zápasu v tv.

Ve čtvrtek jsem sledoval populárního francouzského kuchaře Freda. Tentokrát projížděl Turecko, neustále na všechny něco brebentil francouzsky, někdy ty domorodce podezřívám, že ho mají za blázna. No a v Trabzonu se vetřel do malého podniku, kde turečtí chlapíci pečou místní pečivo různých tvarů. Při permanentním tvarování jedné placky vykládal, že je to "perla Trabzonu" a že se to jmenuje pide neboli turecká pizza. Placka se plní mletým masem a sýrem a peče. Potom ještě pekli takové otevřené bagety ve tvaru lodiček, které se také různě plnily. Měl jsem na to hroznou chuť. Tak jsem si už v sobotu ráno koupil ingredience. Recept jsem si našel na ty lodičky. Nebylo to tak snadné. Experimentoval jsem. Dělal jsem takovou jakoby pizzu poprvé. Těsto mi málo vykynulo. Něco jsem tam netrefil. Nakonec jsem polořídké těsto divného vzhledu nakydal na pečící papír položený na plechu. Špachtlí jsem ho rovnoměrně rozprostřel a upravil do tvaru hranaté placky. Na placku jsem vysypal z pánve opracované a dobře ochucené mleté maso. Také jsem ho rovnoměrně rozprostřel a pokladl na něj plátky francouzského sýra typu raclette. A šup s plechem do trouby! Měl jsem kliku! Je to jedlé. Je z toho skutečně taková nějaká pizzoplacka. Těsto není žádná hitparáda, ale jak píšu, jíst se to dá!

Naproti tomu uvařit klasickou štědrovečerní kapří polévku bylo velice snadné. Přiznám se tedy, že v polévkách nějakou praxi už mám, ale tohle šlo jako po másle, kterého je ostatně v poloévce dost. Recept jsem vybral od těch nejpovolanějších, na stránkách Rybářství Třeboň. A je to stejný recept, jaký dělá moje máma, a polévka i chutná hodně podobně jako ta od mámy. Trochu jsem tápal při představě obírané kapří hlavy, ale i to šlo jako po másle. Kostičky z pečiva jsem měl také v zásobě, takže můžu s klidem napsat, že tohle se povedlo. Ještě před vařením jsem si vyfotil kapří hlavu a je to jedna z nejpodivnějších fotek, které jsem kdy udělal.