Čekání na panáka

Vešel jsem do výčepu, ale nebyl to bar, spíš to byla nějaká oslava nebo svatba, zřejmě výčep patřil k většímu sálu nebo jiným prostorám, odkudsi tam proudilo světlo, mělo to tam atmosféru filmů ze 60. let...Kamarádka M., kterou jsem znal ze studijních let, tam v tom výčepu rozlévala panáky a na barových stoličkách tam sedělo několik žen. A já chtěl taky panáka, domácí slivovičku, a nějak jsme se k tomu nemohli dobrat, jako by do toho vždycky něco vlezlo, vždycky M. nakonec nalila někomu jinému nebo dělala něco jiného. Pak už ta situace byla trochu i zoufalá, jak se to všecko táhlo a jak byla moje mysl zaujatá jen tím panákem. Nakonec jsem měl pocit, že to dělá M. schválně, zvlášť když mi po dlouhém čekání nalila panáka sodovky. 40 minut jsem se nedočkal panáka, běželo mi v tom snu hlavou, byl jsem skorem až lítostivý, 40 minut jsem se od M. nedočkal panáka...