Zpět z Měsíce

 Nevím, co se dělo, když jsme na Měsíci byli. Ani jak jsme se tam dostali. Pamatuju si několik prostřihů, které se týkaly hysterické ženské s nevlastním klukem. Viděl jsem, jak ten kluk, necelých 15 let, kouří u sebe v pokoji, ona je tam taky...nevím, jak reagovala...Myslím si, že mezi námi není žádný vztah. Jsem prostě jen členem skupiny lidí, která je zrovna na Měsíci.

Stejně jako ona s klukem. Vedoucí výpravy mi dal před odletem do natažené dlaně prášky s tím, že jsou pro toho kluka, takže jsem musel sedět s nimi ve stejném raketoplánu. Přiletěly pro nás totiž raketoplány, které vypadaly jako kosatky, měly válcový tvar a černobílé barvy. Uvnitř byly pohodlné koženkové sedačky. Seděl jsem tam s těmi prášky v dlani a ona tam celá nasraná seděla taky i s tím klukem.

Z cesty nevím nic. Celá scéna se přesunula k zapíjecí akci na počest přistání nebo celé výpravy...nevím... Odehrávalo se to na městské ulici v části starého sídliště ze šedesátých let. Dlouhá lavice plná lidí z výpravy, vedle lavice kiosek jak trafika. Cedule s pivovarem Březňák. Vidím, jak bývalý vedoucí výpravy propuštěný z práce, což asi zařídila ta ženská, která nepřekousla, že jsem prášky pro jejího nevlastního syna dostal já, jde v civilním oblečení okolo, úkosem hledí k nám a zachází do jednoho ze vchodů blízkého domu.

Stojím uvnitř kiosku. Bába v šátku stojí u výčepu. "Já bych si dal nejdřív vodu do půllitru," hlásím. Bába beze slova začne čepovat vodu do ucháče. "Kolipa ta voda stojí?" ptám se. "Šedesát korun," hlesne bába, ani nezvedne hlavu. "Šedesát korun," nepřítomně přemítám a žmoulám v ruce drobné. Mám v ní přesně padesátikorunu a desetikorunu. Cítím se náhle velice nejistě. "A těch...padesát korun...to je záloha na půllitr?" ptám se nesměle a žmoulám mince. Bába nezřetelně kývne šátkem, ale vlastně nic nevím... Později zase venku. Je šero, přítmí. Víc z toho nevím.