Mikławšk aneb Hřbitov v hradbách budyšínských

Kdo prochází historickým centrem Budyšína a sejde z hlavní turistické trasy od dómu sv. Petra k budyšínskému hradu, projde Mikulášskou věží a ocitne se před hřbitovem. V Budyšíně totiž najdeme hřbitov přímo na městských hradbách, v severní části starého města. Na místě stával kostel sv. Mikuláše a podle něj se brána i hřbitov jmenují. Zatímco z kostela je už dávno ruina, hřbitov je stále funkční. Je to jedno z nejmagičtějších míst starého Budyšína a při návštěvě tohoto hornolužického města byste ho neměli minout.

 

Kostel svatého Mikuláše, neboli Mikławska cyrkej v hornolužické srbštině, byl postaven na počátku 15. století. Založení kostela souvisí s událostmi, které jsou známé jako Povstání řemeslníků v Budyšíně v roce 1405, které potlačil král Václav IV. Od roku 1319 spadal Budyšín s celou Lužicí pod vládu českých panovníků. Ve městě získávali během druhé poloviny 14. století čím dál větší slovo řemeslníci a jejich cechy a vadilo jim, že v městské správě mají místo výhradně členové patricijských rodin. Vedlo to k častým nepokojům, které se Václav IV. pokusil uklidnit tím, že v roce 1391 změnil uspořádání radnice a zavedl gré­mium, ve kterém se kromě dvanácti členů rady setkávali i zástupci cechů, za každý dva členové. Příliš to však nepomohlo. 5. května roku 1405 se řemeslníci vzbouřili, násilně obsadili radnici a zvolili si novou městskou radu. Václav IV. přijel řešit situaci osobně, nechal okamžitě zatknout několik desítek vzbouřenců, patnáct z nich dal popravit, ostatní museli opustit město. Obnovil městskou radu složenou z patricijů a práva cechů opět zrušil. Jeden z patricijských radních Hermann von Unaw věnoval roku 1407 chrámu sv. Petra pozemek, kde měl být vybudován nový kostel sv. Mikuláše. Kostel byl postavený až v roce 1444, protože během stavby vyhořel, a hřbitov byl založen o 10 let později.

 

Osudy kostela byly i nadále pohnuté. Během obléhání města v roce 1620 kurfiřtem Janem Jiřím I. byl těžce poškozen a zdevastován. Na obranu města nechal guvernér Dick, velitel jägerndorfských vojsk umístěných ve městě, na začátku obléhání v září 1620 odstranit střechu kostela, aby mohl na klenbu kostela postavit baterii. V této souvislosti byly lavice, oltáře, obrazy rozbity a částečně spáleny. Dokonce i věž kostela byla zcela zničena. Teprve po požáru města 2. května 1634 katedrální kapitula plánovala kostel sv. Mikuláše přestavět. Za tímto účelem nechala městská rada dodat potřebné dřevo. Než mohla začít rekonstrukce kostela, toto dřevo použili Švédové k výstavbě palisád během obléhání města v roce 1639. Po tomto obléhání zamýšlela katedrální kapitula kostel znovu postavit, ale z finančních důvodů se rozhodla znovu postavit kostel Panny Marie na východní straně města, který v roce 1634 vyhořel, namísto kostela sv. Mikuláše. Tento kostel tak zůstal ruinou a postupně se proměnil v romantickou kulisu pro hřbitov. Je zároveň jeho součástí, hřbitov do něj vrostl, zříceninou lze volně při prohlídce hřbitova procházet. Romantiku místa doplňuje výhled do údolí Sprévy, u které stojí mlýny a na jejích svazích jsou nalepeny domky obyvatel 

Svatomikulášký hřbitov neboli Mikławšk má i svou současnou tvář. Obyvatele České republiky možná překvapí, že nové náhrobky na německém hřbitově poměrně malého okresního města nejsou kýčovité a vyráběné podle jednoho, dvou v místním kamenictví nabízených vzorů. Uniformita a nenápaditost, která je typická pro české hřbitovy od 50. let 20. století po současnost je zde ostře konfrontována s osobitými a řemeslně kvalitními díly, která jsou vkusná a originální. Možná je tu větší podíl věřících než je německý průměr, o českém ani nemluvě, a to způsobuje větší zájem a péči o vzhled rodinného náhrobku. Stále je tu také k nalezení velký počet srbsky psaných náhrobků a srbských jmen, a to i na náhrobcích novějších. I to může dokazovat, že víra a zachovávní tradic jazykových a folklorních může mít blízkou souvztažnost.  Budyšínský hřbitov při sv. Mikuláší je tak skvělým dokladem hřbitova existujícího dlouhá století až do současnosti. A když budete mít štěstí, potkáte tu na sluníčku se vyhřívající kočku, která se nechá podrbat za ouškem!