Husité v Kolíně

K nejzajímavějším stavbám období první republiky patří budovy husitských sborů. Československá církev husitská vznikla odštěpením od římskokatolické církve až po vzniku republiky na přelomu let 1919 a 1920. A stejně jako musela nová církev hledat svou identitu a místo v duchovním světě občanů nové vzniklého státu, musela také hledat prostory pro své sbory. Často zpočátku využívala kostely jiných církví nebo prostory určené ke světským účelům, ale už od poloviny 20. let vznikají projekty staveb nových husitských kostelů. Těmto projektům se věnují nejen zakladatelé moderní české architektury jako Josef Gočár nebo Pavel Janák, ale hlavně celá generace jejich žáků a následovníků. I v Kolíně nejprve Církev československá husitská využívala prostory kostela sv. Jana Křtitele, ale potřeba vlastního sboru nakonec vyústila ve vypracování projektu nového svatostánku.

Vypracováním projektu byl v roce 1928 pověřen autor Husova sboru v Pardubicích arch. František Potůček. Městská rada jeho dva návrhy zavrhla s odůvodněním, že jsou technicky a architektonicky nevhodné a rada starších musila dát vypracovat nový projekt podle požadavků kolínského stavebního úřadu. Budova měla stát na prostorném náměstí s parkem a na doporučení městské rady byl zpracováním návrhu pověřen žák Josefa Gočára a Jana Kotěry architekt Vladimír Wallenfels. Rodák ze Svatého Pole u Příbrami byl autorem několika zajímavých a kvalitních staveb, mezi které patří například ostravský Dům umění z roku 1926 (spolu s arch. Františkem Fialou), Klárův ústav slepců v Praze-Krči (dnes škola Aloyse Klára) anebo Husův sbor v Zásmukách, které leží nedaleko Kolína.

Kolínský kostel Církve československé husitské stoji ve východní části rozlehlého zatravněného Husova náměstí, původně zvaného Vinařické. Pravoúhlé, objemově jasně definované západní vstupní průčelí je akcentované štíhlou hranolovou věží. Pod věží je umístěn hlavní vstup vymezený rovnou markýzou. Pravoúhlá silueta průčelí se směrem k východu mění ve svažující se hmotu lodě, jejíž část pod křivkou střechy – dotýkající se nebe – se téměř zcela odhmotňuje seskupením prosklených okenních tabulí s pravidelným síťovým rastrem. Polopropustné sklo vytváří v interiéru zajímavé světelné efekty. Na východě kostelní průčelí ukončuje parapet terasy v podobě rovného překladu. Z jihovýchodu je ke kostelu připojena přízemní krychlová budova sboru s přednáškovým sálem a knihovnou a ze severovýchodu budova s bytem faráře, která sama o sobě působí dojmem velmi pěkné funkcionalistické vilky. Stavba byla realizována od léta roku 1931 do června roku 1932, kdy byla otevřena.

Na rozlehlém prostranství středu Husova náměstí zaujme jeden objekt na první pohled více než budova kostela. Je to pomník Mistra Jana Husa od Františka Bílka z roku 1914. Socha je 7 metrů vysoká a zobrazuje Jana Husa jako hořící strom. Na podstavci sochy se nachází dnes již nečitelný nápis: „STROM BLESKEM ZASAŽENÝ, KTERÝ NAVĚKY HOŘEL – 1914". 

 

Se žádostí o návrh sochy Jana Husa se na Františka Bílka obrátili kolínští Sokolové v roce 1909. Návrh byl schválen o dva roky později, avšak s doporučením na snížení výšky. Původní výška pomníku totiž měla být 15 metrů. Umístění pomníku bylo plánováno na hlavním kolínském Karlově náměstí, kde byl také slavnostně odhalen 20. září 1914. V době německé okupace byla na konci roku 1941 socha z rozkazu okupační správy rozřezána a odstraněna. Do konce války byly části sochy uschovány v bednách.  Po válce byl pomník restaurován a znovu sestaven. Nevrátil se však na původní místo. Bylo rozhodnuto o umístění na Vinařickém náměstí, při té příležitosti přejmenovaném na Husovo. Nové slavnostní odhalení proběhlo 5. července 1949. Stopy po rozřezání nese socha dodnes. Monumentální dílo, které je jednou z nejvýznamnějších realizací Františka Bílka ve veřejném prostoru, působí dodnes velmi expresivně a nálehavě.