Loreta v Kosmonosích

Pokud už někdo ví, kde jsou Kosmonosy, tak je má spojené buď s psychiatrickou léčebnou anebo prostě jen s mladoboleslavskou Škodovkou, přes jejíž areál se Mladá Boleslav s Kosmonosy prakticky propojila. Přitom toto dnes asi pětitisícové město bylo svého času sídlem té nejváženější a nejbohatší šlechty, jejíž zásluhou tu máme ze 17. a 18. století zachovanou celou řadu skvělých památek. Jedná se o rod Černínů z Chudenic. Heřman Černín z Chudenic, který byl jednou z největších osobností první poloviny 17. století a který nashromáždil neuvěřitelně obrovské bohatství, často z pobělohorských konfiskací, ke sklonku života ještě svoje panství rozšiřoval, roku 1649 koupil Krásný Dvůr u Podbořan a v roce 1651 právě Kosmonosy. Jeho dědicem se stal jeho prasynovec Humprecht Jan Černín z Chudenic, který rozsáhlá panství spravoval přes 30 let. Za jeho života byl vystavěn Černínský palác v Praze nebo ikonický zámeček Humprecht u Sobotky. Humprecht Jan zemřel v roce 1682 a v jeho díle pokračoval jeho syn Heřman Jakub Černín z Chudenic. Právě za jeho vlády byly v Kosmonosích vystavěny významné barokní památky, včetně Lorety.

Heřman Jakub Černín z Chudenic v Kosmonosích zanechal velmi výraznou stopu. Nechal barokně přestavět renesanční zámek Krajířů z Krajku, vybudoval piaristický klášter s gymnáziem (o 30 let mladším než piaristické gymnázium ve Slaném), areál Lorety se zvonicí. Na většině projektů se podílel jeho dvorní architekt, Giovanni Battista Alliprandi. Rodák ze severní Itálie patří k  nejvýznamnějším českým vrcholně barokním architektům a také k těm nejaktivnějším. Jeho stavby zná každý: zámky Veltrusy, Opočno, Lysá nad Labem, hospitál Kuks, množství pražských paláců, kostely v Litomyšli nebo třeba v Neratově v Orlických horách, který je známý svou skleněnou střechou, která ovšem dílem Alliprandiho není. V Kosmonosích vedl přestavbu zámku, projektoval kostel Povýšení sv. Kříže a také areál Lorety. 

Tak si to celé shrňme, hlavně se nám nesmí pomotat ti Černínové, protože to se stává někomu každou chvíli. Poutní areál kosmonoské Lorety dal počátkem 18. století vybudovat tehdejší majitel panství Heřman Jakub Černín z Chudenic (1659-1710), který byl v té době nejbohatším šlechticem v zemi a od 1704 dokonce zastával funkci nejvyššího purkrabí království Českého. Předchůdcem místní Lorety byl farní kostel sv. Martina, který zde stál obklopen hřbitovem už od 14. století. První stavbou budovanou za Černínů byla hranolová zvonice, navržená v roce 1673 Francescem Carratim ještě pro Heřmanova otce Humprechta Jana (1628-1682). Inspirací pro založení poutního místa mohla být Černínům, kteří působili jako evropští diplomaté, jak Santa Casa ve východoitalském Loretu, tak Pražská Loreta, kterou přímo před jejich pražským palácem dokončili v roce 1631 kapucíni z donace Kateřiny z Lobkowicz. Budování kosmonoského areálu, přislíbeného již při zřízení piaristické koleje v roce 1688, bylo zahájeno v roce 1702 přestavbou kaple sv. Martina a o dva roky později i výstavbou ambitů a Loretánské kaple. Stavební práce řídil Domenico Bossi, který se podílel i na přestavbě blízkého zámku. Výstavba samotné Loretánské kaple podle Bramanteho italského vzoru z roku 1509 trvala nejdéle, takže k jejímu vysvěcení došlo až v roce 1707. Sochařská výzdoba bývá připisována kosmonoskému sochařskému rodu Jelínků. Santa Casa, obklopená přízemním ambitem, je centrem poutního místa. Jedná se o kapli celoplášťového typu s vnějšími rozměry 13,94 x 9,57 metrů. Hranolová stavba má dva portály s trojhrannými štíty. Na delších stranách je členěna dvěma pilastry, fasáda je doplněna nikami, ve kterých jsou umístěny sochy biblických postav. Do kaple vedou na delších stranách čtyři vchody, v kratší, čelní stěně je umístěn malý otvor. Uvnitř stavby je využito chodbového úseku jen po levé a po závěrové straně k výstupu do krovu. Ve Svaté chýši je soška Madony, v kapli sv. Martina pak oltář se sochou sv. Martina. 

  

Areál Lorety je otevřen o víkendech od dubna do konce října, měli jsme tedy štěstí, že jsme se 26. října dostali na prohlídku. Paní průvodkyně byla nabitá znalostmi a dozvěděli jsme se o Loretě mnoho zajímavého. Pro mě to rozhodně nebyla poslední výprava do Kosmonos, neboť památek je tu povícero, a to nejen barokních. Ale o tom zas někdy příště. Loučíme se s Kosmonosy a pokračujeme po památkách Pojizeří dál.