Pod Stránovským viaduktem

Tohle místo zná snad každý řidič. Údolí Jizery, železniční trať na Mladou Boleslav a silniční serpentiny k obci Jizerní Vtelno. Silnice číslo I/16. Mimochodem, tou se dostanete ze Slaného až do Trutnova a dál na česko - polskou hranici, kde její vedoucí úlohu přebírá polská dálnice S3. Ale zpět k viaduktu. Známý jako "viadukt u Jizerního Vtelna" se jmenuje Stránovský viadukt, je 152 metrů dlouhý a maximální výška nad nejnižším bodem přemostění dosahuje 27 metrů. Nepřekonává Jizeru, neboť teče podél ní, ale její pravostranný přítok Strenický potok. A pozor, celý leží na katastru obce Krnsko. Proč se pak ale jmenuje Stránovský že?

To si povíme. Ještě si musíme povědět, že údolí překročila Turnovsko-kralupská dráha poprvé v roce 1865 a to 29 metrů vysokým mostem s příhradovou konstrukcí od rakouského inženýra Schiffkorna. Přestával však postupně stačit zátěžovým požadavkům rostoucího železničního provozu a proto se již před první světovou válkou chystalo jeho vyztužení. Po válce se ale zjistilo, že konstrukce a stav mostu neumožňuje jeho zpevnění. V roce 1923 byla proto vypsána soutěž, kterou vyhrál projekt později slavného architekta mostů a jiných technických staveb Stanislava Bechyněho. Stránovský viadukt je jednou z nejlepších železobetonových mostních staveb z období prvních desetiletí 20. století u nás. 

Ale jak je to s tou lokalizací. Kde je tedy ten Stránov? Pokud pojedete od Mladé Boleslavi, tak celý levý břeh Jizery a také celá řeka Jizera až po pravý břeh leží v katastru obce Zámostí, která dnes patří pod úřad v Pískové Lhotě. Tady na svahu nad údolím najdeme zříceninu hradu Starý Stránov. Pravý břeh přímo pod viaduktem leží v katastru obce Krnsko, a to na obou březích Strenického potoka. Obec Jizerní Vtelno začíná asi 30 metrů za viaduktem u autobusové zastávky na hlavní silnici I/16. No a součástí Jizerního Vtelna je i osada Stránov, která se rozkládá okolo stejnojmenného zámku, který vznikl přestavbou novějšího z obou hradů Stránovů. Tak tedy máme dva Stránovy, ani jeden z nich netvoří obec a ani jeden z nich tím pádem nemá katastr, na němž by ležel viadukt. Ale co si budeme povídat, Stránovský viadukt zní trochu lépe než Krnský viadukt, a to i s ohledem na cizince, kteří jistě také v hojném počtu tuto technickou památku obdivují a nemusí si lámat jazyk s adjektivem krnský... Na fotografiích oba Stránovy, zřícenina starého hradu na levém břehu Jizery a zámek nad serpentinami nad pravým břehem.

Na zámek Stránov se jela naše malá kolona dvou vozů podívat. Na prohlídku jsme nešli, protože nás čekalo ten den ještě několik zastávek. Ale podívali jsme se do kostela sv. Václava. Ten je nejen zajímavý tím, že vznikl adaptací na místě bývalé vodárenské věže a sýpky v roce 1767, ale také tím, že byl coby vyhořelý a zruinovaný nádherně zrekonstruován a v jeho interiéru byly umístěny malby malíře Aleše Krejči. Náhle je tu místo vyhořelé ruiny nádherný magický a duchovní prostor. V kostele je také umístěna hrobka rodiny Josefa Šimonka, který v roce 1917 Stránov zakoupil a jehož potomkům byl navrácen v restituci a patří jim dodnes. Až pojedete na Stránov, tak kostel nevynechejte!

 

Po krátké epizodě nazvané "Hledání slunečních brýlí spadlých z ochozu do zámecké zahrady" jsme se mohli věnovat opět tomu, co je přímo pod viaduktem. Tam je totiž také kostel. A okolo něj hřbitov. Je to kostel sv. Jiří z poloviny 18. století. Leží ve svahu nad silnicí, která spojuje Dolní a Horní Krnsko. Na stále funkčním hřbitově okolo něj lze najít několik kvalitních náhrobků z 19. století a začátku století dvacátého. Kostel nabízí také skvělé pohledové kompozice ve spojení s viaduktem. Je to místo, kde jsem se chtěl už mnohokrát zastavit a byl jsem opravdu rád, že to tentokrát vyšlo. Mimochodem, milovníci sc-fi filmů určitě poznají kostel z českého filmu Bod obnovy!

Zastavit se pod viaduktem je prostě skvělý nápad. Sice tu nemají stánek s občerstvením, ale za to tu nasáknete genius loci, jaký mají málokde. Protože málokde mají takový viadukt!