Městský hřbitov a smuteční síň v Českém Brodě aneb Hledání pravého tvůrce

Městský hřbitov v Českém Brodě založený 1898 se nachází na jižním okraji města v lokalitě zvané  Malechov. Je to už třetí českobrodský hřbitov. První se nacházel v jádru města u kostela sv. Gottharda, druhý byl vybudován v roce 1560 spolu s kostelem Nejsvětější Trojice. To jsou fascinující paralely s městem Slaný! Zatímco ve Slaném je hřbitov u kostela Nejsvětější Trojice stále funkční, zde byl zrušen a upraven na park zvaný Jiráskovy sady. K současnému českobrodskému městskému hřbitovu byla na přelomu 50. a 60. let 20. století přistavěna smuteční síň. Spolu s pomníkem padlým rudoarmějcům vytváří upravený parkový prostor před branou na samotný hřbitov.

Ke smuteční síni se objevují dvě tvrzení, kdy byla postavena a kdo ji projektoval! A nelze bez hledání pamětniků či pátrání v archivech jen tak od pracovního stolu určit, která verze je pravdivá. Wikipedie uvádí, že "obřadní síň od architekta Jaroslava Kándla byla postavena roku 1962 u hlavního vchodu." Web Cesty a památky uvádí "smuteční obřadní síň od architekta Luďka Hanfa z roku 1958. Jedná se o první smuteční sín, na které se u nás projevily principy západní architektury s ranými prvky tak zvaného bruselského stylu." Hledání na internetu příliš neodhalilo, ale o Luďku Hanfovi se dá nalézt více informací, například:

Studoval Vysoké učení technické v Brně (1947–52). Poté byl zaměstnán v Krajském projektovém ústavu v Praze, později v n. p. Výstavnictví. Zahájil novou koncepční a výrazovou éru, kterou bylo již možné srovnávat se světovou produkcí (podle M. Benešové ad.). H. se inspiroval tvorbou Ludwiga Miese van der Rohe, který pomocí zavěšených stěn uvolnil řešení fasád z tektonické závislosti na vlastní konstrukci objektu (systém „skin and bones“). V Praze jsou takovým příkladem proslulé budovy strahovské menzy, na jejichž dostavbě se H. podílel (1965), a nakladatelství dětské knihy Albatros, kde použil závěsové stěny italské firmy FEAL. Projektoval obřadní síň v Mostě. 1968–70 vedl rekonstrukci divadla Rokoko v Praze. Jeho realizace expozic a výstav prováděné pro Výstavnictví, kombinovaly geometrické tvary s barevností pop artu pozdních šedesátých let 20. století. 

Zmíněna je i jeho spolupráce s Jaroslavem Kándlem. Je tedy možné, že na projektu pracovali společně? Mohli být součástí stejné pracovní kanceláře v rámci jedné firmy, tedy národního podniku... O Jaroslavu Kándlovi se víceméně dozvíme jen toto:

Narozen 17.1.1917 v Szegedinu (Maďarsko), zemřel 1979. Ing.architekt, grafik, autor ilustrací a kreslených filmů. 

Jeho jméno je několikrát zmíněno v souvislosti se skupinou architektů kolem Karla Pragera. Ale když se vrátíme ke smuteční síni v Českém Brodě, tak nejkvalitnější informace k ní jsou na webu Cesty a památky, kde je kromě jména architekta Hanfa stavba síně detailně popsána:

Stavba  ve tvaru kubusu o čtvercovém půdorysu a s plochou střechou, jejímž základem je železobetonová konstrukce a výplňové cihelné zdivo. Konstrukčně i vizuálně je stavba pojata tak, že spodní část tvoří odlehčená pilířová konstrukce nese kubus z režného zdiva. Spodní část stavby je omítnutá a ze tří stran dělená pravidelným rozestupem vertikálně obdélných okenních otvorů. Vstup stejného rozměru jako okna je uprostřed pětiosého hlavního průčelí a kryje jej širší přímá markýza se zkosenými stranami. Postranní průčelí jsou rovněž o pěti osách. Horní větší část stavby tvoří mírně vystupující plocha z režného zdiva v omítnutém úzkém lisénovém rámci. Při zadním průčelí je nižší omítnutá část stavby s technickým zázemím. Výraz stavby byl bohužel poznamenán nevhodnými novodobými výplněmi, zčásti i těžší plechovou střechou a přístavbou zázemí. Z původního vybavení v bruselském stylu se dochovaly kovové prvky od významného sochaře a kováře Pavla Krbálka a to vstupní kovová vrata se stylizovanými motivy křížů, v interiéru pak 16 atypových kovových stropních svítidel s motivy dvou jehlanů a rozměrná kovová plastika s motivy trojúhelníků a jehlanů. Výtvarně řešené kovové pruty v okenních otvorech byly bohužel odstarněny při novodobých úpravách.

Více najdete v tomto článku zde. 

Hřbitov má rozlohu necelého 1,5 ha a je dělený centrální cestou na dvě poloviny. V přední části hřbitova a při hřbitovních zdech na delších stranách najdeme hroby a hrobky významných osobností Českého Brodu. Představitelé města, ředitelé škol, lékaři a lékárnici. Často tu vidíme pěkná sepulklární dílka novogotická, secesní nebo prvorepubliková.

 

Mezi zde pochované osobnosti známé i za hranicemi města patří architekt Antonín Balšánek, spoluautor Obecního domu v Praze, autor Mostu Legií a budovy Muzea hlavního města Prahy, divadla v Plzni a několika významných budov v Českém Brodě ve stylu novorenesančním, dále Jan Koula, velice činorodý muž, architekt, muzejník, designér, výtvarník, organizátor výstav a etnograf a jeho syn Jan E. Koula, fukcionalistický architekt a člen Devětsilu. A protože před smrtí jsme si všichni rovni, musíme zmínit i hrob jednoho z nejznámějších českých zločinců, Františka Mrázka...

 

V zadní části hřbitova zaujmou kolumbária, která projektoval v roce 1927 architekt Zdeněk Podpěra z Kralup nad Vltavou. Ale hlavně jako na každém hřbitově zaujmou i zde v Českém Brodě příběhy lidí. Jejich osudy, povolání, náhrobky, které mají výpovědní hodnotu.

 

Velice pěkný hřbitov! Tak akorát velký, se vzrostlými stromy, pěknými náhrobky. Šmrnc mu dodává ona obřadní síň,  nevšední stavba, která se tváří, že sem byla importována z nějakého nizozemského města, třeba mnou teď vymyšleného Bisschoppelijkvoorde. Třeba jen kvůli ní stojí za to se tu na mimochodem velice pohodlném a velkém parkovišti zastavit.