Krohovy kosmonoské vily

Český architekt Jiří Kroha žil v letech 1893 - 1974 a prošel fascinujícím tvůrčím a osobnostním vývojem od scénografa a tvůrce avantgardních staveb ve 20. letech až po národního umělce, který se svým ateliérem staví komunistická sídliště. Pražský rodák dokončil reálku v Plzni, kam se rodina přestěhovala, a poté vystudoval pražskou Českou školu technickou (dnešní ČVUT). V roce 1918 se stal členem SVU Mánes a začal spolupracovat s družstvem Artěl. Ve 20. letech vznikly jeho nejlepší realizace, zejména v Mladé Boleslavi a okolí. Vily pro zaměstnance Zemského ústavu pro choromyslné v Kosmonosech, Zemská průmyslová škola v Mladé Boleslavi, Okresní nemocenská pokladna v Mladé Boleslavi, Státní domy v Mladé Boleslavi a Kutné Hoře, Okresní dům v  Benátkách nad Jizerou, přestavba Obchodního domu v Mladé Boleslavi , Dům okresní sociální péče v Mladé Boleslavi, přestavba Grand Hotelu tamtéž, ale také třeba že­lezobetonový most v Kralupech nad Vltavou. V roce 1926 začal přednášet na Vysokém učení technickém v Brně, kde bylo prodle jeho projektů postaveno několik hodnotných funkcionalistických domů, včetně jeho vlastní vily. Po šestitýdenní návštěvě Sovětského svazu se prohloubily jeho levicové názory a on se pustil do intenzivní politické činnosti. Jeho veřejná vystoupení, ve kterých jako státní zaměstnanec napadal tehdejší státní zřízení, byla tak radikální, že byl poslán do trvalé výslužby. V roce 1937 mu bylo opět povoleno přednášet. V roce 1939 byl zatčen Gestapem a vězněn v koncentračních táborech, odkud byl propuštěn pro špatný zdravotní stav při akci Červeného kříže. Po osvobození se plně oddal do služeb komunistického režimu. V letech 1948 - 1950 byla postavena jeho poslední funkcionalistická stavba, kulturní dům v obci Mnich nedaleko Kamenice nad Lipou. Od roku 1945 do roku 1948 byl opět děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy technické v Brně, v roce 1948 byl jmenován rektorem této školy. Jeho Ateliér národního umělce (ANU) Jiřího Krohy (později Mistrovský ateliér národního umělce – MANU) zpracovával projekty bytové výstavby i propagandistické instalace výstav a politických akcí (Slovanská zemědělská výstava v Praze, Úprava Průmyslového paláce pro IX. sjezd KSČ, Smuteční výzdoba Pražského hradu k úmrtí Klementa Gottwalda, úprava Strahovského stadiónu a okolí na I. celostátní spartakiádu). Byl jedním z nejmocnějších mužů v oboru architektury na přelomu 40. a 50. let. Jeho ateliér převzal výstavbu sídliště Bělský les - později nazvané Stalingrad, vybudoval socialistické městečko Vorošilovo v Nové Dubnici (Dubnica nad Váhom), kulturní a osvětové domy v Horní Suché (Havířov) nebo v Petřvaldě. Ateliér byl rozpuštěn v roce 1956 a Kroha byl podroben stranické  a společenské kritice. Za svoji činnost po roce 1948 získal řadu státních a uměleckých ocenění.

Vraťme se na začátek dlouhé a úspěšné kariéry Jiřího Krohy, kdy byl nadějným moderním architektem plným neotřelých nápadů a kdy ho asi těžko mohlo napadnout, že bude jednou tvořit socialistická sídliště a honosit se titulem národní umělec. Když se v roce 1919 stal zaměstnancem stavebního oddělení Zemského výboru v Praze (v roce 1920 byl jmenován technickým úředníkem a v roce 1921 zemským technickým komisařem), kromě jiného dostal za úkol navrhnout dvě vily pro personál psychiatrického ústavu v Kosmonosích. Velmi výstižně píše o těchto vilách stránka slavnevily.cz.

V nedaleké Mladé Boleslavi se podle jeho plánů vystavěla Zemská průmyslová škola (1923-1927). Kroha věřil tomu, že architektonická forma se má stát výrazem vzrušených stavů architektovy mysli a že podobné stavy má tato forma probouzet v duši diváka. Tento umělecký program, v zásadě expresionistický, se zpočátku pokoušel naplňovat lámaným a špičatým tvaroslovím českého architektonického kubismu. V projektech pro Mladou Boleslav a Kosmonosy se ale Kroha od kubismu odpoutal a zvolil místo toho tvary většinou pravoúhlé, přesto stále komponované do neklidných a dynamických konfigurací. Zdánlivě se tak jeho architektura přibližovala k purismu a funkcionalismu, směrům kladoucím důraz na funkční opodstatnění architektonické formy. Na působivost této formy však Kroha kladl mnohem větší důraz než na její funkčnost. „Pochválena budiž účelnost a krása všech těchto věcí a buďtež pozdraveny všecky platformičky, stříšky, oblouky, balkony atd., jež deformativně krášlíte budoucí průmyslovku,“ napsal v roce 1926 spisovatel A. C. Nor na konto Krohovy Zemské průmyslové školy v Mladé Boleslavi a se smyslem pro ironii tak odlišil architektův expresionistický styl od skutečného purismu a funkcionalismu. Norova slova by se dala vztáhnout i na obě vily v Kosmonosích. Na jejich nákladnost a nefunkčnost si ostatně stěžoval místní tisk. „Při komisionelní kolaudaci dvou nových vil v zemském ústavu znovu měli zástupci obce příležitost se přesvědčiti, jak při nynější bytové nouzi lze za mnoho peněz postaviti co nejméně bytů,“ napsaly 8. května 1926 noviny Jizeran. 

Pokud budete mít příležitost zastavit se v Kosmonosech, ať už jen cestou z Krkonoš nebo v léčebně za někým blízkým na návštěvu, nevynechejte příležitost se na vily podívat. Od kostela Povýšení sv. Kříže u hlavního vstupu do léčebny leží co by kamenem dohodil. Domy dodnes působí avantgardně a zaujmou vás určitě svými tvary ne úplně běžnými pro většinu funkcionalistických vil, jak se ostatně píše v citátu zde výše. Zároveň jsou dokladem vysoké kvality československé architektury ve 20. letech 20. století a také připomínkou toho, kam až mohou zavést tvůrčího člověka přílišné politické ambice a politizace jeho tvorby.