z duše smršť

Židovská komunita je v Kostelci u Křížků doložena k první čtvrtině 18. století, kdy zde žili čtyři židovské rodiny. V polovině 19. století je to rodin sedm a v okolí 23 dalších, jež tak společně tvořily židovskou komunitu s místním rabínem v jejím čele. Kolem roku 1930 již naopak v obci neexistují zmínky o životě židovských obyvatel. V Kostelci byla i modlitebna, zřejmě však nikoli synagoga. Řbitov leží na severozápadním okraji obce a byl založen zřejmě na začátku 18.století. Na konci 19. století byla jeho plocha rozšířena, ale jak už tak v Čechách u židovských řbitovů bývalo, velká část nové plochy zůstala nevyužita. Pořbívalo se zde do konce 30. let 20. století. Nalézá se zde asi 280 náhrobních kamenů, nejstarší z nich z roku 1724, mezi nimi zajímavé barokní žulové náhrobky. Najdeme tu také zchátralou obřadní síň. Řbitov prochází postupnou rekonstrukcí. Byly vztyčeny povalené náhrobky a opravena vstupní brána. Ta je uzamčená, ale do areálu řbitova lze vstoupit z jižní strany brankou ...

Výlety v období mezi Vánocemi a Novým rokem, které jsme s kolegy z organisace Obrona narodowa nazvali pracovně Antisádlo, aby bylo zřejmé, jakouže činnost v tomto období podporujeme, mají tradici už zhruba 10 let. Letošního výletu do okolí Jílového u Prahy se zúčastnilo 16 lidí a ušli jsme 16 kilometrů. Okolí Jílového u Prahy je starou kulturní krajinou, kde se od dávných dob těžilo zlato, kde byla pohanská kultovní místa a kudy procházely prastaré stezky. Dá se tu vybrat několik variant tras a na každé je k vidění něco zajímavého. My jsme pro naši příležitost vybrali trasu z vlakové stanice Jílové u Prahy na vrch se zvláštním názvem Grybla, dále do Kostelce u Křížků a se zakončením v pivovarské hospodě ve Štiříně. Do Jílového jsme jeli vlakem z hlavního nádraží. Chvíli to trvá, než se vlak vymotá z pražské aglomerace, potom poklidně spočine na břehu Vltavy rozšířené zde vodním dílem ve Vraném nad Vltavou, aby za Davlí začal stoupat nad údolí Sázavy. Na místa tolik oblíbená českými tra...

Patří k těm nejstarším v Čechách, je datován k roku 1594. Ale určitě nebyl využíván nepřetržitě. Pobyt židů v Kostelci byl střídavě povolován a zakazován a židé tu nikdy nevytvořili ghetto. Řbitov zřejmě úplně zanikl za třicetileté války, ale už v roce 1813 byl rozšiřován. Už před rokem 1800 zanikla stará synagoga, tu novou zbourali komunisti v roce 1952. Na informačních panelech za branou řbitova ji můžete vidět vyobrazenou. Většina z asi 170 náhrobků na řbitově dochovaných pochází až z konce 19. století. Starší náhrobky byly rozkradeny a zejména po roce 1975 byl řbitov devastován. Opraven byl až po roce 2000. Vše je fotograficky dokumentováno a ochotná paní správkyně vám nabídne fotoalba k prohlédnutí. Vzhledem k tomu, že původní vstup na řbitov byl přes řbitovní dům, který je dnes v soukromém vlastnictví a zcela přestavěn, musel být vybudován nový vstup na řbitov. Dnes je řbitov díky pravidelné péči ve velice dobrém stavu. Za branou a domkem pro údržbu je symbolický památník místníc...

Slovo kostelec znamená opevněný kostel budovaný jako opěrný bod často na vyvýšeném místě v krajině. Tak i kostel sv. Martina byl zřejmě už v románských časech významným bodem na nevelkém vršku nad lužní krajinou nad břehem řeky Labe, plnou slepých ramen, okolo kterých se rozrůstala osada pod kostelem. Je možné, že u Martina byl i panský dvůr. V polovině 14. století byl přestavěn a zhruba v této podobě ho můžeme vidět i dnes. Okolo kostela byl založen hřbitov, který je tam také dodnes. Jde se k němu po schodišti zakončeném novoklasicistní brankou. Kostel je široce rozpoložená, trojlodní stavba s hranolovou věží. Byl poškozen husity a jeho význam klesnul, když byl na náměstí postaven nový kostel sv. Víta. Poté sloužil už jen jako hřbitovní. Josefskými reformami byl zrušen, sloužil vojákům jako prachárna, po sto letech byl obnoven k původnímu účelu. Hřbitov je funkční celou dobu. V jeho jihozápadním rohu byla postavena márnice s mansardovou střechou. Hřbitov byl rozšiřován směrem na výcho...

Lobkovice jsou ves na břehu Labe, kde pražský měšťan Prokop Krukner nechal v roce 1403 postavit tvrz. Tu koupil o šest let později Mikuláš Chudý z Újezda, který se pak psal s přídomkem z Lobkovic a stal se tak zakladatelem slavného českého šlechtického rodu Lobkoviců. V 17. století byla tvrz přestavěna na zámek, který byl poškozen za třicetileté války, ale později opět opravován. V roce 1829 koupil zámek pražský advokát Jan Měchura, jehož dceru Terezu si vzal za ženu František Palacký. Ten zde pobýval a nakonec zde i zemřel. Tak se stalo, že jeden z nejvýznamnějších mužů českého národa v 19. století, "otcem národa" i zvaný, není pohřben na významném místě v Praze, ale na malém hřbitůvku ve vsi dnes připojené k daleko větším Neratovicím. Do Lobkovic dojdete z centra Neratovic za nějakých deset patnáct minut. Neratovice byly dlouhá staletí bezvýznamnou vsí, dokonce ještě na začátku 20. století tu nežila ani tisícovka obyvatel. Masivní rozvoj průmyslu a výhodná poloha na železni...

Pokud pojedete od Slaného směrem na Mělník a najedete u křížení silnic 16 s dálnicí D8 na silnici 608 v Nové Vsi, pojedete po ní směrem na Kralupy nad Vltavou a odbočíte z ní u Veltrus na silnici 101, dostanete se po necelých dvaceti kilometrech do města, které vyrostlo z původní vesnice jako přívěšek chemické továrny, do Neratovic. A na této cestě projíždíte několika obcemi, které stojí za krátkou, třeba jen několikaminutovou zastávku. Všechna místa zmíněná v tomto textu se rozkládají v úrodné nížině mezi ústím Bakovského potoka do Vltavy a Labem několik kilometrů před soutokem s Vltavou. Dříve se tomuto regionu říkalo Meziříčí. Toto území bylo pravidelně osidlováno v pravěkých dobách, od eneolitu je pak osidlováno víceméně trvale. Je logické, že v této krajině se usazovali i Slované přicházející na naše území zhruba od konce 5. století. Na dohled mýtické hory Říp pak vznikaly dvorce a vesnice, později i větší sídla. Těžko se dohledávají památky na dobu předrománskou, hlavně kvůli čas...