z duše smršť

balkánský večer se dá prožít poměrně snadno, jen se musejí sejít některé balkánské okolnosti. ideální pro to je trávit ten večer přímo na balkáně, případně jinde, ale s mnoha balkánci za doprovodu některého z jejich typických kutlurních prvků. tedy s balkánskou muzikou jako nedávno stovky lidí na staromáku, kde hrál pro lidi zadarmo goran bregovič, nebo v nějaké balkánské restauraci při balkánském jídle a pití. balkánský večer můžete zažít zcela nečekaně, jako když jste s kolegy na pivu v hospodě pod loubím v dejvicích a na jídelním lístku hledáte něco malého a najdete balkánské omeletky. já nevím, jestli by to kdokoli ze zástupců balkánských národů poznal jako jídlo typické pro balkán, ale omeletky plné paprik a rajčat se sýrem chutnaly naprosto skvěle. někdy si balkánský večer můžete udělat doma. jako já teď. Proto to přece taky píšu, tuhle vlastně bezobsažnou věc. sedím u kompu, popíjím bulharské víno, jím bulharský sýr a v lednici se mi chladí šopský salát. a říkám si: měl bych něc...

Když je člověku 37, tak ho to může, ale nemusí inspirovat ke vzpomínání. Já jsem spíš vnímal ten den celej jako z nadhledu, abych pozoroval, co se děje. V dětství byly nejlepším dárkem knížky, ale nejvíc si pamatuju, když jsem dostával poštovní známky. Celofánový balíček nebo obálka s razítkem Pofisu mě vždycky rozrušily na nejvyšší míru. Zdalipak bude v balíčku nějaká zajímavá africká nebo tichomořská země, velké a barevné známky některého z arabských emirátů nebo dokonce Jižní antarktická teritoria? Pak si pamatuju na 15. narozky, to jsem domů pozval pár spolužáků. Byla to úplně slušná party, u nás se nikdy moc nepilo ani nekouřilo, tak nepřipadalo v úvahu, abysme se nějak ožírali...Ani by nás to nenapadlo. Natožpak abysme kouřili. Tenkrát ještě děti v patnácti letech tolik nekouřili. Zlomovej zážitek se přihodil o mý narozeniny dvacátý. Šel jsem samozřejmě do hospody, na Hnátu, protože tenkrát jsem chodil pořád do hospody, a tam jsem řekl spolusedícím, že mám narozeniny. Během hodin...

O víkendu jsme se slečnou Há navštívili tři rozhledny. O dvou píšu v autovýletném cestopise ob jeden článek níže, tou třetí je nová rozhledna postavená jako telekomunikační věž s vyhlídkou u vesnice Líský, srdeční obce mého dětství. Tento miničláneček tedy píšu jen proto, abych zdokumentoval tu skutečnost, že jsme o tomto víkendu se slečnou Há navštívili tři rozhledny. Rozhlednu v Líským si můžete prohlédnout a něco se o ní dozvědět zde . Z tohoto webu zkopíruju jeden obrázek:

z krajin, které už mám za sebou Načínal jsem už druhej měsíc v Dublinu, ale pořád jsem neměl práci. Z Čech jsem odjížděl úplně vysátej jak finančně tak psychicky. V Dublinu mě zatím živil kámoš Jirka Kytka, první slánskej čajovník. Já byl druhej a oba jsme skončili v Irsku. Tady jsem doufal, že se chytnu, ale platil jsem nováčkovskou daň. Hledal jsem asi práci na špatnejch místech, nezaregistroval jsem se do žádný agentury a navíc jsem irský angličtině fakt mizerně rozuměl. A ještě navíc to město bylo přeplněný Polákama, Číňanama, Italama a kdovíkým ještě. Denně jsem obcházel krámy a hospody a ptal se na práci. Nebo jsem jen tak coural Dublinem a pozoroval život. Když už i na technický správě města jsem musel vyplňovat třístránkovej dotazník jen proto, že jsem chtěl požádat o vozejk a koště, abych mohl zametat ulice, měl jsem toho dost. Začal jsem vyhlížet kandelábr, na kterým se oběsím. Naštěstí se věci pohnuly jiným směrem. Jednou jsem dostal email od starýho kamaráda Honzy z Mimoně....

Autovýlet Na sobotu jsem zapůjčil vůz. Bedlivě jsem sledoval počasí; brzký příchod studené fronty v pátek ráno dával naději, že sobotní odpoledne už bude pěkné. A vyplnilo se. Když jsme se slečnou Há sedali v jedenáct hodin do auta, tak se ještě oblohou honily tmavé mraky, ale během několika desítek minut už sluníčko ozařovalo mělnický zámek nad soutokem Labe a Vltavy i lesnaté kopce Kokořínska. V Mělníce jsme měli dva zádrhely. Za prvé nevím, jak se otevírá nádrž ve Fabii. Naštěstí ochotný řidič kolega pomohl. Za druhé Kokořínská ulice, kterou se z Mělníka vyjíždí směrem na Mšeno, je stále v tomto směru uzavřená, ačkoli webová stránka o dopravních uzavírkách Ústředního automotoklubu o ničem takovém neinformovala. Ač bez mapy, vyrazili jsme jistě směrem na Mladou Boleslav. Vytvořil jsem si mapu v hlavě a usoudil, že musíme na Mšeno odbočit v Mělnickém Vtelně. Tak jsme také učinili. Ovšem hned v této vesnici byla další uzavírka a objížďka. A jak je na českých silnicích zvykem, objížďka ...

Toto je originální překlad písně Nicka Cavea. Budu rád, když napíšete, pokud budete mít na některé pasáže jiný překladatelský názor. As I sat sadly by her side Když jsem tak smutně seděl vedle ní As I sat sadly by her side Když jsem tak smutně seděl vedle ní At the window through the glass u okna přes sklo She stroked a kitten in her lap hladila kotě ve svém klíně And we watched the world as it fell past a my jsme sledovali, jak svět padá Softly she spoke these words to me Tiše mi řekla tato slova And with brand new eyes, open wide a s úplně novýma očima, doširoka otevřenýma We pressed our faces to the glass jsme přitiskli svoje tváře na sklo As I sat sadly by her side. Když jsem tak smutně seděl vedle ní She said, 'Father, mother, sister, brother, Řekla, 'Otec,matka, sestra, bratr, Uncle, aunt, nephew, niece, strejda, teta, synovec, neteř, Soldier, sailor, physician, labourer, voják, námořník, doktor, makáč, Actor, scientist, mechanic, priest, herec, vědec, mechanik, kněz, Ear...

v pátek jsem poslal pár sms, jestli někdo nepůjde na pivo někam, kde by nebyl slyšet rámus z valníku. tak jsme se pěkně u przemysla sešli. já, honzik schwarz, míra kasal, habán a pak i slečna há, který asi hodina a půl na valniku stačila. pěkně jsme pokecali, v týhle sestavě naposled snad kdysi dávno v mojí čajovně.... habán byl na kole a pil kolu, a to proto, že ještě jel pak autem. z přelíce od rosti. povídá, že jede ráno za danečkem na zvíkov. on že daneček tam má hausbót a že tam taky maj nějakou akci v pivováře, že maj dopoledne pivko zdarma. a abych jel taky. pro akci jsem se okamžitě nadchnul. slečná há se nenadchla, páč se už domluvila, že půjde na jungly. já chtěl uniknout hluku veškerýmu, tak jsem ani na ty jungly nemusel. a tak jsem v sobotu ráno spící kočičku opustil a vyrazil s habánem a guliverem na zvíkov. k pivováru jsme dojeli někdy po půl desátý a daneček už byl trochu navátej. daneček je moc hodnej kluk a já byl rád, že ho po delší době zase vidím. akce v pivováře by...