Víkend se strejdou Ivanem - den druhý: "Von jim tam dělal bene..."

Toto je pokračování příspěvku, který byl zveřejněn v listopadu 2016 a v únoru 2023 nově editován a rozdělen na dvě části. 

Druhý den, v sobotu 29. října, jsme vycházeli za zvonění zvonů z běšinského kostela v pravé poledne. Stoupali jsme opět do kopce, museli jsme vystoupat na úroveň Čachrova, stejně jako předchozí den, ale na druhou stranu od tohoto městečka. Kráčeli jsme po cyklostezce vedoucí přes zalesněný vrch. Rozhodně bych tam nechtěl jet na kole. V tomto úseku jsme se dostali z 500 m.n.m do výšky 620 m.n.m a sestoupili zpět k hlavní silnici na Čachrov ke vsi Hořákov. Na konci lesa stála malá kaplička.

Přešli jsme Hořákov a sešli znovu k silnici. Abychom nemuseli jít po ní, obešli jsme kopec s prostým názvem Hora, sestoupili do výšky 530 m.n. a opět po úbočí Hory vystoupali do obce Březí a na její horní konec, kde jsme museli dát pauzu ve výšce asi 630 m.n.m u pěkného domu, který vesnici ukončoval pod silnicí k Čachrovu. Bohužel v celém Březí nemají veřejnou lavičku ani autobusovou zastávku, tak jsme odpočívali vstoje.

Pak začalo prudké stoupáni z Březí na kopec Hvězdník, který se nad námi vypínal ve výšce 824 m.n.m. Byli jsme okouzleni drsnou krásou kraje, dalekými výhledy a čerstvým podzimním počasím. V antickém výjevu pásl na louce ovce kentaur. Přišel si nás prohlédnout, ale byl nějako nespokojen s existencí pana Hmoty, zafrkal a odvolal stádo z našeho dohledu. Hvězdník se proti nám tyčil jako obrovský temný ježek. Na louce pod kopcem jsme našli jednoho mrtvého ptáka, na cestě pod Hvězdníkem druhého.

 

 

 

Za Hvězdníkem začala pohádka jako taková. Lesy jak z Pohádek z pařezové chaloupky, výhledy jak z Pohádky krkonošské. Čekali jsme, kdy se nad protějším kopcem vynoří vousatá tvář strejdy Ivana doprovázená kvílením ženského sboru, jak jsme zvyklí z pohádek o Trautenberkovi. Kam se ale hrabe lakotný krkonošský Němec na našeho Ivana. V touze po majetku neváhal vraždit a krmil svými oběťmi prasata, která choval. A my se do těch míst blížili! Kouzelný les se otevřel v neméně kouzelnou louku, kde dříve stávala osada Christlhof, z níž zbyla už jen jedna chalupa. Tu si v roce 1991 pronajal Ivan Roubal a tu jsme viděli na louce pod sebou. Z chalupy je ruina, často navštěvovaná lidmi, kteří jsou zřejmě stejně jako my fascinováni touto zvrhlou osobou a tajemstvími, která ji obklopují. Ruinu jsme si prohlédli, vyfotili. Nebyli jsme tam sami. Sobotní odpoledne zlákalo více skupinek k návštěvě děsivého místa. Po půlhodině strávené na Pohádce jsme pokračovali v cestě sestupem ke Strážovu.

Při sestupu do údolí jsme se opět nemohli nabažit fantastických výhledů. Rozjařeni a plni zážitků sestoupili jsme do roviny k obci Krotějov a po silnici došli do Strážova. Zdálky nás zaujal štíhlý gotický kostel vypíchnutý na kopečku nad městečkem. Vedle kostela byla zdaleka k rozeznání modrá budova s nápisem restaurant. Poučeni zážitkem z Kolince z předchozího dne nejásali jsme předčasně. Klidně jsme stoupali uličkami Strážova vzhůru za počínajícího se podzimního soumraku, posledního v letním čase tohoto roku.

 

 

Budova restaurantu těsně sousedící s kostelem skutečně vypadala honosně. Jasné barvy, znak na štítě, prapory a jelení hlava nad vchodem. Skoro jsme měli rozpaky tam vejít. Budou tam bílé ubrusy a nablýskané příbory? Menu v ceně mnoha set korun? Vesele šveholící bavorští důchodci nad stoly plnými pochoutek? Nikoli! Bizarní knajpa páté cenové s devadesátkovými poloboxy, zaboudlými chlapy nad půllitry Gambáče a pěkně zakouřeno. Niž, fatalisté se nenechali odradit. Zasedli jsme a odpočívali po náročné cestě. Vypili jsme pět piv, snědli brambůrky a vedli hovor s hloupoučkým šoférem kamionu, který chlemtal jedno pivo za druhým. Naštěstí u vedlejšího stolu seděli pánové jak vystřižení z Jiráskových Psohlavců a ti nám některé údaje upřesnili. Jako vrchol večera jsme se dozvěděli, že "Roubal je tam pěkně tejral, když mu všechno podepsali. Jezdili tam z Prahy a on jim tam dělal bene!" To nám stačilo. Dopili jsme páté pivo a za tmy vyrazili silnicí k Běšinám. Silnice byla v Kozí rozkopaná, takže s dobrodružným prvkem přelézání díry s plastovou trubkou vzezření olgoje chorchoje jsme po autprázdné silnici dorazili, kam jinam, než do běšinské hospody.