Víkend se strejdou Ivanem - den druhý: "Von jim tam dělal bene..."
Toto je pokračování příspěvku, který byl zveřejněn v listopadu 2016 a v únoru 2023 nově editován a rozdělen na dvě části.
Druhý den, v sobotu 29. října, jsme vycházeli za zvonění zvonů z běšinského kostela v pravé poledne. Stoupali jsme opět do kopce, museli jsme vystoupat na úroveň Čachrova, stejně jako předchozí den, ale na druhou stranu od tohoto městečka. Kráčeli jsme po cyklostezce vedoucí přes zalesněný vrch. Rozhodně bych tam nechtěl jet na kole. V tomto úseku jsme se dostali z 500 m.n.m do výšky 620 m.n.m a sestoupili zpět k hlavní silnici na Čachrov ke vsi Hořákov. Na konci lesa stála malá kaplička.
Přešli
jsme Hořákov a sešli znovu k silnici. Abychom nemuseli jít po ní,
obešli jsme kopec s prostým názvem Hora, sestoupili do výšky 530 m.n. a
opět po úbočí Hory vystoupali do obce Březí a na její horní konec, kde
jsme museli dát pauzu ve výšce asi 630 m.n.m u pěkného domu, který
vesnici ukončoval pod silnicí k Čachrovu. Bohužel v celém Březí nemají
veřejnou lavičku ani autobusovou zastávku, tak jsme odpočívali vstoje.
Pak
začalo prudké stoupáni z Březí na kopec Hvězdník, který se nad námi
vypínal ve výšce 824 m.n.m. Byli jsme okouzleni drsnou krásou kraje,
dalekými výhledy a čerstvým podzimním počasím. V antickém výjevu pásl na
louce ovce kentaur. Přišel si nás prohlédnout, ale byl nějako
nespokojen s existencí pana Hmoty, zafrkal a odvolal stádo z našeho
dohledu. Hvězdník se proti nám tyčil jako obrovský temný ježek. Na louce
pod kopcem jsme našli jednoho mrtvého ptáka, na cestě pod Hvězdníkem
druhého.
Za
Hvězdníkem začala pohádka jako taková. Lesy jak z Pohádek z pařezové
chaloupky, výhledy jak z Pohádky krkonošské. Čekali jsme, kdy se nad
protějším kopcem vynoří vousatá tvář strejdy Ivana doprovázená kvílením
ženského sboru, jak jsme zvyklí z pohádek o Trautenberkovi. Kam se ale
hrabe lakotný krkonošský Němec na našeho Ivana. V touze po majetku
neváhal vraždit a krmil svými oběťmi prasata, která choval. A my se do
těch míst blížili! Kouzelný les se otevřel v neméně kouzelnou louku, kde
dříve stávala osada Christlhof, z níž zbyla už jen jedna chalupa. Tu si
v roce 1991 pronajal Ivan Roubal a tu jsme viděli na louce pod sebou. Z
chalupy je ruina, často navštěvovaná lidmi, kteří jsou zřejmě stejně
jako my fascinováni touto zvrhlou osobou a tajemstvími, která ji
obklopují. Ruinu jsme si prohlédli, vyfotili. Nebyli jsme tam sami.
Sobotní odpoledne zlákalo více skupinek k návštěvě děsivého místa. Po
půlhodině strávené na Pohádce jsme pokračovali v cestě sestupem ke
Strážovu.
Při
sestupu do údolí jsme se opět nemohli nabažit fantastických výhledů.
Rozjařeni a plni zážitků sestoupili jsme do roviny k obci Krotějov a po
silnici došli do Strážova. Zdálky nás zaujal štíhlý gotický kostel
vypíchnutý na kopečku nad městečkem. Vedle kostela byla zdaleka k
rozeznání modrá budova s nápisem restaurant. Poučeni zážitkem z Kolince z
předchozího dne nejásali jsme předčasně. Klidně jsme stoupali uličkami
Strážova vzhůru za počínajícího se podzimního soumraku, posledního v
letním čase tohoto roku.
Budova
restaurantu těsně sousedící s kostelem skutečně vypadala honosně. Jasné
barvy, znak na štítě, prapory a jelení hlava nad vchodem. Skoro jsme
měli rozpaky tam vejít. Budou tam bílé ubrusy a nablýskané příbory? Menu
v ceně mnoha set korun? Vesele šveholící bavorští důchodci nad stoly
plnými pochoutek? Nikoli! Bizarní knajpa páté cenové s devadesátkovými
poloboxy, zaboudlými chlapy nad půllitry Gambáče a pěkně zakouřeno. Niž, fatalisté se nenechali odradit. Zasedli jsme a odpočívali po náročné
cestě. Vypili jsme pět piv, snědli brambůrky a vedli hovor s hloupoučkým
šoférem kamionu, který chlemtal jedno pivo za druhým. Naštěstí u
vedlejšího stolu seděli pánové jak vystřižení z Jiráskových Psohlavců a
ti nám některé údaje upřesnili. Jako vrchol večera jsme se dozvěděli, že
"Roubal je tam pěkně tejral, když mu všechno podepsali. Jezdili tam z
Prahy a on jim tam dělal bene!" To nám stačilo. Dopili jsme páté pivo a
za tmy vyrazili silnicí k Běšinám. Silnice byla v Kozí rozkopaná, takže s
dobrodružným prvkem přelézání díry s plastovou trubkou vzezření olgoje
chorchoje jsme po autprázdné silnici dorazili, kam jinam, než do
běšinské hospody.
Komentáře
Okomentovat