Druhá výprava do Hostivaře

Po únorovém průzkumu zaledněného hradiště Hostivař proběhla druhá expedice do Hostivaře o Velikonocích a v jiném složení. Naším cílem bylo tentokrát projít středověké jádro obce a prohlédnout si místní hřbitov. Cíl byl stejný - restaurační zařízení s pivovarem. Tentokrát jsme ale k němu dorazili z jihu poté, co jsme prošli pravý břeh Hostivařské přehrady.

Začali jsme ale na železniční stanici Praha - Hostivař, kam jsme se ze Slaného pohodlně dopravili pouze vlaky s přestupy v Kralupech a v Podbabě. Nová stanice nahradila staré nádraží, okolo kterého jsme prošli a scházeli do údolí Botiče. Forsythie, fontanie a další keře byly už v plném květu.

Historické jádro Hostivaře je dnes chráněnou památkovou zónou, kde se dochovaly původní zemědělské usedlosti, statky a křivolaké uličky. Původně to mohla být osada rybářů a drobných zemědělců při potoku Botiči. Během staletí rostl počet mlýnů a statků na území obce, až se z Hostivaře stala statkářská vesnice. Nejznámějším místním statkářem a nejznámějším rodákem byl prvorepublikový politik Antonín Švehla. 

Nejstarší části Hostivaře dominuje kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Starobylý kostel s románským jádrem ze 13. století byl postaven z iniciativy Sázavského kláštera a pravděpodobně nahradil ještě starší svatyni. Kostel má po mnoha přestavbách podobu z přelomu 18. a 19. století. V kněžišti kostela je zachovaná nástěnná malba z 13. století. Kostel byl zřejmě díky svátkům otevřený a tak jsme si mohli tento středověký skvost prohlédnout. V rohu bývalého hřbitova u kostela se nachází zvonice, která doplňuje atmosféru místa.

Nad kostelem se nachází ulice charakteru návsi, klidná, s pěknými domy. Na jednom z nich jsme objevili pamětní desku Václavu Beneši Třebízskému. Ulice stoupá do vrchu a dojde se jí ke hřbitovu. A tím jsme vlastně na samém okraji staré Hostivaře.

V těsném sousedství hostivařského hřbitova je čestné pohřebiště s pomníky obětem světových válek a s hroby bojovníků z Pražského povstání. Prostoru vévodí památník obětem 2. světové války od sochaře Vendelína Zrůbeckého, autora mnoha plastik věnovaných oslavě vládnoucího režimu.

Hostivařský hřbitov je klidné místo s bohatou historií. Původní hřbitov u kostela byl zrušen a nový vznikl na počátku 19. století. Nachází se zde hroby s cennými secesními plastikami a další zajímavá sepulklární díla. Pohřbeni jsou zde významné osobnosti jako politik Antonín Švehla. Navíc jeho hrob je dílem Josipa Plečnika. Nečekali jsme, že po mnoha stopách ve Slovinsku najdeme jeho dílo i na předměstském hřbitůvku. Martyriem se stalo hledání hrobu F.X. Šaldy. prostě jsem ho nenašel ani podle jasných indicií. Utěšuji se tím, že tohoto zakladatele české moderní literární kritiky stejně už nikdo nezná, a kdo by ho znal, ten od něj nic nečetl. Ještě více zapomenutý je katolický básník a místní rodák Xaver Dvořák, jehož hrob zdobí socha od Františka Bílka.

 

Zajímavostí je, že v roce 1912 proběhla architektonická soutěž na výstavbu nového ústředního hřbitova pro Prahu a tento hřbitov měl stát právě v Hostivaři. Tyto plány přerušila světová válka a nakonec nové ústřední pohřebiště vzniklo na Olšanech. Soutěže se zúčastnil mimo jiné i nám ve Slaném dobře známý architekt Jan Vejrych. 

Nás vedla cesta od hřbitova k přehradě. Nejprve tedy k vyrovnávací nádrži pod přehradou, potom přímo na hráz a pak okolo přehrady. Hostivařská přehrada neboli Vodní nádrž Hostivař je největší vodní plochou na území Prahy.  Dosahuje maximální rozlohy 42 ha a objemu 1 845 000 m³ při hladině v nadmořské výšce 248 m. Přehrada je dlouhá 2,5 kilometru a široká až 400 m, její maximální hloubka dosahuje 12 m. Skýtá rekreaci obyvatelům jihozápadní části Prahy včetně velkých sídlišť Háje, Chodov, Petrovice nebo Horní Měcholupy. Taky je asi těžké tady být přes den sám. Neustále se zde prochází nebo projíždí velké množství lidí a těžko předpokládat, že to za letního počasí bude jiné. Každopádně cesta podél přehrady je pěkně upravená včetně odpočinkového mola. 

Ještě před jižním koncem přehrady jsme uhnuli doleva a po okraji rozsáhlého lesoparku jsme stoupali do kopce. Hostivařský lesopark leží na rozloze téměř 150 ha a vznikl v 60. letech 20. století jako rekreační zázemí pro nově budované Jižní Město. Zároveň jeho vznik úzce souvisí se stavbou přehrady, která vznikla přehrazením koryta potoka Botiče a zatopením jeho lesnatého údolí. Po zatopení údolí zbyly na obou březích nádrže části původních lesů. Ty se však musely vykácet, na což tehdejší městská správa zareagovala rozhodnutím, že se jako náhrada za toto odlesnění vysadí nový les. Výsadba byla naplánována na přilehlé pozemky v sousedství zbytků původního lesa. Vyfuněli jsme do vrchu zvaného Na Kozinci a úzkou uličkou odbočili vpravo do zajímavé zástavby rodinných domů postavených okolo roku 2000. Odtud je do pivovaru Hostivar 1 coby kamenem dohodil. Výborné jídlo a pivo bylo odměnou za naši dnešní výpravu.

 Celá trasa zde.