z duše smršť

Luc Ferry, čerstvě jeden a sedmdesátiletý, je známou postavou veřejného života ve Francii. Profesor filosofie, doktor politických věd působil nejen na univerzitách, ale zastává i funkce ve státním systému, např. jako ministr školství. Jeho dílo je rozmanité a já o něm vůbec nic nevím. Od roku 1985 vydal mnoho knih. V češtině v roce 2008 vyšla kniha Rozumět životu. Uvedení do filozofie nejen pro mladou generaci. Slovensky vyšla v roce 2003 kniha Človek - Boh alebo Zmysel života. Kniha Řecké mýty: Mytologie a filosofie vyšla v roce 2020 v nakladatelství Garamond a na mě někde vykoukla v rámci zaplávy reklam na internetu. Objednal jsem si ji a nezalitoval jsem ani na okamžik. Kniha mne velice zaujala úsporně, ale přitom pečlivě detailně popisovanými situacemi a charakteristikou jednotlivých dějů a postav.  Kniha začíná trochu překvapivě Odysseou, tedy příběhem krále ithackého, který se celá léta vracel z bojů o Tróju na rodný ostrov a zažil příhody, které by skoro každý druhý nemohl p...

Pokud položíte při oblíbeném hospodském kvízu ‚‚Když jseš tak chytrej, tak mi řekni‘‘ rodnému Slaňákovi otázku, na soutoku kterých potoků leží Slaný, mnohý z nich marně své šedé myšky mozkové roztáčí. Pokud se ale odpověď dozví, už ví, kde daný soutok hledat. Představme si krajinu, v níž dnes leží město Slaný, někdy v dobách už dejme tomu kulturních, ale s řídkým osídlením, které jen doplňuje a vyloženě nepřetváří krajinu. Vidíme dramatické údolí potoka pod vysokým skalnatým srázem čedičového solitéra, ke kterému ale dospěl mírným mělkým údolím od soutoku s jiným potokem. Oba dva vodní toky přitekly ze zvedajících se hřbetů Džbánu, z jeho nejbližší hradby ke Slanému, po které dnes vede silnice z Drnku do Mšece. Červený potok pramení pod Martinickým dvorem nedaleko zmiňované silnice. Protéká Malíkovicemi, Řisuty, Studněvsí, přes Nový rybník zvaný Novas vtéká do Slaného, protéká tzv. Habeší, Červeným rybníkem, parkem u Benaru a za ním se to stane, zprava přitéká další potok, a to Šternbe...

Zatímco v Kraslicích už sluníčko prohánělo naše stíny po autobusové zastávce v centru města, na rozcestí pod sjezdovkou nad vesnicí Stříbrná zvaném Nancy se teprve začínala zvedat mlha. Pak se Slunce prodralo i skrz mlhu na sjezdovce a vytvářelo nevídané efekty. Les, kterým jsme stoupali podél sjezdovky byl nabitý energií, naplněný kyslíkem, který rozháněl usedlou únavu z plic. Vše bylo tak neskutečně čerstvé a svěží. Vlhký mech, kmeny stromů, barevné listí.  Na rozcestí se dá jít na druhou stranu dolů do Bublavy nebo nahoru na Olověný vrch. Nebo si dát pivo v penzionu U Pražáka. Sluníčko hřálo, bylo nádherně. Plzeň byla dobrá, obsluha skvělá a ochotná. Starý německý pán se se mnou odvážně pustil do německojazyčného rozhovoru. Jeho saská němčina byla stejně nesrozumitelná jako moje blekotání. Nakonec obdržel danou informaci a s mnoha vyzáblými úsměvy se rozloučil.  Vyhlídka na Bublavu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie je už ze stoupání na Olověný vrch, které činí slušných 80 ...

Město Kraslice dělí od sousedního německého města Klingenthalu jen pár kilometrů, které můžete překonat procházkou podél říčky Svatavy. Pokud vyrazíte z centra Kraslic, tak nemůžete minout impozantní stavbu novorománského kostela Božího Těla. V cíli cesty pak na vás bude čekat dominanta Klingenthalu, luteránský kruhový kostel Knížete míru. Tyto stavby dělí přesně pět kilometrů, na nichž je určitě co k vidění. Začínáme tedy u kostela Božího Těla nebo také Nejsvětější svátosti oltářní, který na konci 19. století nahradil stávající zchátralý kostel, ze kterého už padaly kusy materiálu i během bohoslužeb. Skoro 70 metrů dlouhá novorománská bazilika jen dokládá ekonomicko - společenskou situaci v době svého vzniku. V Kraslicích žilo roku 1900 přes 11 000 lidí, ale s okolními osadami rozesetými po kopcích to bylo skoro 20 tisíc lidí. Na plné obrátky zde běžely továrny na hudební nástroje, textilní průmysl, postavila se železnice atd. Kraslice byly bohatým a úspěšným městem. Restaurovaný kost...

 

Miroslava Žbirku jsem poprvé slyšel v československých médiích ještě jako člena skupiny Modus a už v tomto raném věku sedmi osmi let jsem přirozeně zachytil opravdu kvalitní příjemné písničky jako Úsmev a Dievčatá (největší hit Modusu Ja, ty a moj brat patří do období dávno a dávno po Žbirkovi a Gombitové). Od alba Sezónne lásky, to mi bylo deset a jel jsem poprvé na tábor, což se hodí, jsem Mekyho nejen vnímal díky starší sestře a novému gramofonu v novém bytě, ale i uměl zazpívat jeho písně. Atlantida mě naplno zasáhla a já ji velice prožíval, zatímco Biely kvet se zas příjemně prozpěvoval a působil uvolněně. Ale naprostá pecka přišla v roce 1984, když mi bylo dvanáct a ségra koupila zbrusu novou desku Mira Žbirky, tenkrát se mu v médiích ještě tolik Meky neříkalo, protože to halt zavánělo Západem, a ta deska se jmenovala Nemoderný chalan. A mně bylo 12. Velice intenzivně jsem vnímal písničky, některé z nich nezněly moc rockově, ale měly velice silný rytmus a byly bohaté zvukově díky...

Bílenec je malá vesnice, která je navíc neprůjezdná, takže se do ní podívá málokdo, ačkoli leží hned vedle karlovarské silnici, a to ve sjezdu od jesenické křižovatky k Petrohradu. A je to škoda, že se do ní málokdo podívá, protože úplně na konci té slepé vesničky stojí krásný barokní kostel sv. Máří Magdalény, který je tedy krásný, i když je v dost špatném technickém stavu. Pod návrším s kostelem stojí zrekonstruovaná mariánská kaplička a dotváří malebnou kompozici místa. Kostel v Bílenci je připomínán už k roku 1352, ale byl zničen během Třicetileté války. V roce 1751 byl postaven tento barokní, ale jeho architekt zřejmě není znám. Ke kostelu vede alej do mírného vrchu, okolo něj se rozprostírá malý hřbitov, na který se vstupuje branou pod kostelem. Bránu střeží dvě barokní sochy, údajně sv. Jana (ale kterého?) a sv. Pavla. Po třicetileté válce tu zůstalo jen osm hospodářů, všichni německé národnosti, V roce 1930 žilo v obci necelých 250 obyvatel, z toho asi pětina Čechoslováci. Na h...