Noc kostelů 2024: Po proudu Bakovského potoka

Noc kostelů se koná v České republice od roku 2009. Správci sakrálních staveb umožňují nahlédnout návštěvníkům do prostor, které jsou běžně zavřené, protože v České republice je normálním stavem, když je kostel zavřený a nepřístupný. Snažím se každý rok nějaké zajímavé kostely navštívit. Připomeňme si některé výpravy z minulých let: rok 2023, rok 2022, rok 2021. Letos jsem se rozhodl navštívit některá místa, která shodou okolností leží na posledních kilometrech Bakovského potoka před jeho ústím do Vltavy. Jsou to dva kostely ve městě Velvary, kostel v obci Chržín a kostel se zvonicí ve vesnici Vepřek.

Ve starobylém městě Velvary najdeme kostely dva. Farní kostel sv. Kateřiny Alexandrijské se nachází hned za renesanční radnicí v jihozápadním rohu jeden a čtvrt hektaru velkého náměstí krále Vladislava. Míněn Vladislav Jagellonský, který roku 1482 udělil městu Velvary již podruhé městská práva, protože všechny staré listiny s právy a privilegii shořely při velkém požáru. Kostel sv. Kateřiny pochází z doby středověkého rozvoje města, poprvé je zmiňován roku 1337. Byl samozřejmě mnohokrát přestavován, finální podobu mu vtiskla regotizace na začátku 20. století. Orientovaný kostel je presbytářem natočený do náměstí. Stavba kostela je umístěná na vyvýšené terase podepřené opěrnou zdí, na níž se původně rozkládal hřbitov. Ke kostelu vede široké schodiště z náměstí a schodiště situované na západní straně, na osu vstupního portálu. Severně od kostela stojí zděná zvonice s dřevěnou nástavbou. Na tu se podíváme zase příště. V kostele byla otevřená i krypta osvícená svíčkami, takže jsme si užili i trochu toho tajemna. V sakristii jsou dochovány malby na zdi. Kostel zevnitř působí subtilněji než zvenku a velice příjemně. Okolo kostela se nacházejí ty nejmalebnější partie města Velvary.

Druhým velvarským kostelem je kostel sv. Jiří na městském hřbitově. Byl postaven v první čtvrtině 17. století spolu se sousedním špitálem a je výjimečnou ukázkou renesanční sakrální architektury. Autorem stavby je Santini Malvazione, stavitel, který v mladém věku přišel se svými příbuznými ze severní Itálie, roku 1600 se stal velvarským měšťanem, zanechal tu po sobě několik děl a roku 1626 tady zemřel. Kostel byl v průběhu staletí jen málo upravován a zachoval se tak v téměř původní podobě. Rozsáhlý hřbitov s mnoha zajímavými náhrobky stojí za bližší prozkoumání. Najdeme tu hroby členů rodiny Antonína Dvořáka, náhrobek rodiny Gollových s figurálním reliéfem od Františka Bílka nebo třeba hrob člena Divadla Járy Cimrmanna Jaroslava Vozába. Potkat tu můžete i kocoura s huňatým ocasem, ale ten se jen tak vyfotit nenechá...

Jen asi o tři kilometry po proudu Bakovského potoka leží obec Chržín. Je malebně umístěna na svazích plošiny na ohbím potoka a na té plošině, na nejvyšším bodě vesnice stojí kostel sv. Klimenta. Je těžké si na tomto místě nepředstavit pradávnou svatyni shlížející na hradiště ležící na plošině před ní. A je velmi zajímavé, že kostely zasvěcené sv. Klimentovi stávají na místech těchto dávných kultů. Starobylost Chržína možná nebude nikdy odhalena, ale víme, že kult sv. Klimenta přinesli do těchto zapadlých krajů Metoděj s Konstantinem a že mu byly zasvěceny některé z těch nejstarších kostelů u nás. 

Stavba, kterou najdeme nad obcí Chržín, je středověká, zřejmě ze 14. století. V barokní době i později upravovaná a opravovaná. Interiér je poměrně pustý, protože mnohokrát vykradený. Velmi ochotný pan průvodce nám poskytl všechny možné informace, ale moc jich vlastně není. Přesto jsme byli rádi, že jsme na Chržín zavítali. Možná ještě zajímavější než kostel je hřbitov, který kostel obklopuje. Najdeme tu klasicistní náhrobek astronoma Antonína Strnada, dnes polozapomenuté, ale velmi významné osoby. Strnad se totiž zasloužil o záchranu Staroměstského orloje, který již byl prakticky odsouzen k zániku, a také o založení Královské české společnosti nauk. Onemocněv tuberkulózou, léčil se u hraběte Kinského na zámku v sousední Sazené, kde nakonec zemřel ve věku 53 let. A to je vlastně důvod, proč náchodský rodák a pražský měšťan nalezl svůj věčný odpočinek zde v Chržíně. Na hřbitově najdeme i několik velmi pěkných náhrobků z 19. a 1. poloviny 20. století. Návrší s kostelem a hřbitovem v Chržíně je opravdu velice zajímavé místo.

 

Na posledních asi šesti kilometrech svého toku navštíví Bakovský potok Sazenou, kde podtéká barokní most se sochami, a v dopravně exponovaném místě na křížení teplické dálnice se silnicí od Slaného na Mělník teče postupně pod silnicemi I/16, 608, D8, 0161, železniční tratí z Prahy na Děčín a lokální silničkou v obci Vepřek. Pak se na 13,7. říčním kilometru vlévá po celkem necelý 45 kilometrech do Vltavy.  A na vršíčku nedaleko tohoto soutoku stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie a nedaleko něj zvonice. To byla naše poslední zastávka.

Vepřek je malá vesnice, nežije tu ani sto lidí, ale kolik se toho ví o ní zajímavého. Archeologické nálezy dokazují osídlení už v době kamenné, sídliště tu měli lidé kultury únětické, letecké snímkování zase předpokládá osídlení z doby keltské, ostatně z návrší u kostela je přímé světelné spojení s vrchem Hostibejk na území dnešních Kralup a vypadá to, že keltská sídla na řece Vltavě byla ještě častější než má současná věda dokázáno. Středověký kostel Narození Panny Marie s prokázanými základy románskými, spolu se zvonicí z 15. století a budovou školy, dnes bohužel prázdnou a tím nepříliš malebně prostor vyplňující, tvoří dominantu obce i přilehlého okolí. Kostel byl v letech 1684-1697 barokně přestavěn a další úpravy a přestavby proběhly v letech 1752, 1892, 1902 a 1907. Poslední oprava a restaurování kostela proběhla v letech 2003-2004. Interiér je útulný a přívětivý, s malbami pravděpodobně z přestaveb na začátku 20. století, najdeme tu rokokový hlavní oltář, barokní boční oltář Panny Marie, barokní kazatelnu a další vybavení. V kostele bylo při naší navštěvě nejvíce lidí ze všech čtyř kostelů a probíhal tu koncert, kdy paní zpěvačka zrovna dozpívala písničku od Hany Zagorové a zakončila vystoupení písní Hallelujah od Leonarda Cohena. Poté jsme si prohlédli kostel a udělali pár fotek. Nakonec jsem ještě na vlastní nebezpečí vylezl do patra otevřené zvonice. Typická polodřevěná zvonice, jaké známe z více míst na Slánsku a Velvarsku, byla postavena v polovině 15. století a v roce 2002 kompletně zrekonstruována. Zavěšeny jsou tu dva zvony. Zvonice jako třešnička na pomyslném dortu na závěr naší výpravy, a protože se o své slovo výrazně hlásily naše útroby, zamířili jsme do blízkých Kralup nad Vltavou k návštěvě restaurace. Za krásného počasí a v malebné krajině jsme si letošní Noc kostelů skutečně užili.