Přes Kulivou horu do Radotína

října 13, 2025

Občasné výlety s kamarádem Honzou "Falkenštejnem" Srbem směřujeme do malých pivovarů v okolí Prahy. Často končíme u pana Staňka v jeho Rukodělném pivovárku v Třebonicích, ale trasy do Třebonic nejsou nevyčerpatelné, proto někdy volíme takovou trasu, která nás za dobrým pivem zavede do jiných míst. Zatímco na jaře jsme došli do Třebonic z Chýně, druhý letošní výlet na samém počátku podzimu jsme směřovali za jihozápadní okraj Prahy a chystali jsme se navštívit pivovary v Třebotově a Radotíně. Celou dobu jsme se pohybovali na Pražské plošině, ale zároveň v okrajové části CHKO Český kras.

Výpravu jsme zahájili za deštivého počasí v Chýnicích, obci, která leží nad údolím Radotínského potoka, kde se dodnes nachází několik mlýnů, samozřejmě již nefunkčních. V Chýnicích jsme vstoupili na území CHKO a následně i do lesa nad hlubokým údolím potoka.

Po asi 2,5 kilometrech jsme došli do Chotče, starobylé obci, která kdysi převzala jméno po původním názvu potoka. V Chotči jsme museli vystoupat do svahu na plošinu nad vesnicí. Stranou zůstal pěkný hřbitovní kostel sv. Kateřiny, ke kterému si někdy budu muset zajet na obhlídku. Nad obcí u pěkného fotbalového stánku a odbočce ke statku stojí křížek a kámen s deskou připomínající tragickou nehodu místního vedoucícho hospodářství. Nad Chotčí jsme překonali malý hřbet a otevřel se nám pohled na Třebotov a Kulivou horu.

Třebotov je obec, která se ve středověku rozkládala okolo tvrze, která stojí dodnes v renesanční podobě. Více fotografií Třebotova můžete najít v záznamu o výpravě z prosince 2017. Hned na kraji obce mě zaujal další pamětní kámen u křížku, tentokrát se záhadným nápisem:

ZDE PADL DNE 14.11.1959
PŘI HÁJENÍ MÍSTNÍ ŠKOLY
VÁCLAV VOTAVA
NAROZEN 17.11.1941

Hledal jsem na internetu a na stránce Spolku pro vojenská pietní místa jsem nalezl:

"dle informací místního občana - Václav Votava honil lupiče, kteří se vloupali do školy a při tom došlo k nehodě, kterou nepřežil. "

Třebotov leží pod Kulivou horou, což je rozlehlý plochý vrch vypínající se nad údolí Berounky přímo nad Černošicemi. Maximální výška Kulivé hory je 390 mnm. A Kulivá hora je také název prvního pivovaru, který jsme navštívili. Ačkoli už přestalo pršet, byl i tak čas zasednout do suché hospody a občerstvit se. Navíc autobusem dorazil i další kamarád ze starých časů a připojil se k naší výpravě v tu nejlepší chvíli.

Třebotovský pivovar vybudovala parta kamarádů, kteří se začali věnovat domovarnictví a po letech se rozhodli věnovat se své zálibě naplno. Ze staré stodoly s ledařským sklepem vznikla po náročné rekonstrukci velmi příjemná restaurace, kde se dá dobře a určitě dlouho posedět. V pivovarské restauraci je v nabídce bohaté pivní portfolio a zajímavá nabídka chutného jídla. Načepované pivo vám nepřinese slečna, která vůbec netuší, jaký je rozdíl mezi spodním a svrchním kvašením, ale některý ze spolutvůrců pivovaru, který si s vámi o pivu zaujatě a znale popovídá. S návštěvou v pivovaru Kulivá hora jsme byli velice spokojeni a trochu nám bylo líto, že máme ještě další program.

Leč museli jsme dál, do Radotína nám zbývalo ještě 6,5 kilometru. Prošli jsme okolo brány nemocnice, která byla založena už v 19. století , původně zřejmě jako jakési sanatorium pro lepší vrstvy, za první republiky zde byl oblíbený penzion s občerstvením, za protektorátu domov pro matky, tzv. Mutterhaus, po válce byl celý objekt zkonfiskován a předán ministerstvu školství, které zde zřídilo místo pro učitelské kurzy a v lesoparku Park kultury Zdeňka Nejedlého, ale již v roce 1948 přešel pod ministerstvo zdravotnictví, které zde zřídilo sanatorium pro studenty s tuberkulózou z celého světa. Po ústupu tuberkulózy byl objekt přeměněn v nemocnici a v současnosti ho provozuje soukromá firma.

Přímo na plochém vrcholu Kulivé hory leží židovský hřbitov. Hřbitov patřil Židovské náboženské obci Zbraslav a založen byl v roce 1761. Nejstarší čitelné náhrobky jsou z roku 1795. Poslední pohřeb se tu konal v 70. letech 20. století, ale to už bylo v době, kdy byl hřbitov silně zdevastován. Je na něm dochováno kolem 150 náhrobních kamenů a jejich torz od konce 18. do počátku 20. století. V posledních letech probíhala obnova hřbitova. Více informací a fotografií najdete zde.

Pokračovali jsme po hřebeni cestou lesoparkového charakteru. Příjemně ubíhala a my jsme si měli o čem povídat. Prošli jsme přírodní rezervací Staňkovka, kde jsou zachovány teplomilné doubravy, dále okolo nejnovějšího radotínského hřbitova, otevřeného až v roce 1984, a došli jsme ke hřbitovu s urnovým hájem, který byl zřejmě otevřen někdy ve stejné době. Ale to už jsme byli na okraji Radotína a klesali prudce do údolí Berounky.

Scházeli jsme do Radotína, kde byl odpradávna brod přes Mži, později přejmenovanou na Berounku, a který se stal v roce 1967 městem už jako poměrně významné sídlo s rozvinutým průmyslem a dopravou, aby se stal už po několika letech, v roce 1974, součástí Prahy. Dnes zde žije asi osm a půl tisíce obyvatel. Scházeli jsme dolů do centra, oteplilo se, přibylo hluku a ruchu a já musel začít dávat pozor na auta a semafory. Zpět do civilizace! Náš cíl, pivovar Horymír, byl už nedaleko. Byli jsme rádi, že jsme usedli, ale zřejmě kvůli únavě a i časovému omezení některých účastníků výpravy jsme si posezení neužili tolik jako v Třebotově. Což o to, restaurace je pěkná, pivo nebylo špatné, ale trochu nám tam chyběla ona domácká hřejivá atmosféra jako v pivovaru Kulivá hora. Ale celkově jsme mohli být s výletem spokojeni, dodrželi jsme časový plán, vše jsme stihli a odjížděli jsme z radotínského nádraží plni dojmů.