Noc kostelů 2025 - Tři kostely v okolí Kralup
Zatímco loňská výprava za otevřenými kostely se odehrávala v poklidném tempu, letos jsme si museli trochu pospíšit, neboť jsme nechtěli propásnout komentovanou prohlídku rotundy Narození Panny Marie v Holubicích, která začínala v 17:55.
Museli jsme také myslet na různá dopravní omezení, která by nám mohla způsobit zdržení, proto jsem se na cestu připravoval už v práci a po poradě s kolegou a zkušeným dispečerem Jardou Rutynou jsem vygeneroval trasu Slaný - Drnov - Zvoleněves - Třebusice - Koleč - Zákolany. Serpentiny ze Zákolan do Trněného Aujezda jsou vždy zkouškou pro řidiče, ale i tuto nástrahu jsme zdolali a dorazili do Holubic včas. Až do první poloviny 13. století sahá historie zdejšího kostela, přesto patří spíš k mladším objektům v okolí Holubic. Nálezy pravěkých mohyl v okolí nedalekého Turska poukazují na dávnou historii osídlení této plošiny nad údolími Vltavy a Zákolanského potoka s dalekým rozhledem. O Holubicích jsem psal už loni v říjnu, ale až tentokrát byla možnost podívat se také dovnitř kostela Narození Panny Marie.
Kostel byl založen v letech 1224-26 jako rotunda s apsidou orientovanou na východ. Byl vystavěn zřejmě tzv. doksanskou hutí a vysvěcen pražským biskupem Pelhřimem. Holubice s kostelem byly majetkem pražské kapituly. V apsidě se zachovaly fragmenty nejstarší výmalby. V druhé polovině 13. století byla přistavěna jižní apsida, která sloužila jako prostor pro pohřební obřady, a hranolová věž s předsíní, kde se zachovaly ve velice dobrém stavu fragmenty raně gotických nástěnných maleb s výjevy stětí sv. Kateřiny, kamenování sv. Štěpána a postavami sv. Jeronýma, sv. Otílie, Panny Marie se sv. Vojtěchem, sv. Klimenta a jiných světců. Autorství těchto maleb se přisuzuje malíři, jehož jméno neznáme a kterému se říká Mistr vyšebrodského oltáře. Malby byly objeveny při rekonstrukci kostela v 50. letech 20. století, kdy bylo také strženo schodiště vedoucí na věž.
V 17. století pak byla věž vyvýšena a dostavěna a přistavěna také sakristie na severní straně kostela. Ta ovšem působí rušivě při pohledu zvenčí.
Kostel byl kompletně rekonstruován na přelomu 19. a 20. století, poté v roce 1933 a také v letech 1955 - 57, kdy došlo k nálezu zmíněných maleb, které jsou dochovány také ve špaletách oken ve východní apsidě. Vše jsme se dozvěděli při komentované prohlídce od pana průvodce, za což jsme velice vděčni, neboť tento kostel je skutečným skvostem a velice významnou památkou.
Poté jsme se přesunuli do údolí Zákolanského potoka a přes Otvovice jsme dojeli do Kralup nad Vltavou, respektive do Minic, které jsou součástí Kralup od roku 1960. Zde stojí nejstarší sakrální stavba na území města. Je to kostel sv. Jakuba Staršího. Vystavěn byl v době Karla IV. , za Třicetileté války poničen a obnoven v druhé polovině 17. století v barokním slohu. Současná podoba je výsledkem novorenesanční přestavby. O minickém kostele jsem už také psal, nyní byla možnost podívat se i za vysokou zeď bývalého hřbitova, která brání v pořízení fotografií stavby. Jak jsem ale pak zjistil, prostor, na kterém kostel stojí, je stísněný a kostel se i tak nefotí úplně dobře. Nefotí se úplně dobře ani od schodiště na jižní straně, protože budovu kostela kryjí vzrostlé stromy.
V kostele zrovna skončil koncert, takže jsme měli možnost si interiér dobře prohlédnout. Využil jsem také možnosti vystoupat po dřevěném schodišti na kůr a prohlédnout si prostor kostela z nadhledu. Je zde k vidění kněžiště s oltářem, kazatelna, freska na stropě a obraz Poslední večeře Páně ze 40. let 20. století na jižní straně lodi kostela.
Byl pomalu čas přemístit se dále a i paní kostelníková dávala najevo, že je čas svatostánek opustit.
Přesunuli jsme se přes Mikovice do Zeměch, obce ležící na terase nad Svatojiřským potokem, která od roku 1986 také spadá pod město Kralupy nad Vltavou. Nálezy na katastru obce jsou prehistorické, ale kostel Narození sv. Jana Křtitele je doložen až v polovině 14. století (stejně jako kostel sv. Jakuba Většího v Minicích). Původní kostel byl zničen za husitských válek i během Třicetileté války a v roce 1723 byl postaven kostel nový, v barokním slohu. Velice fotogenické schodiště vedoucí k západnímu průčelí kostela je zároveň schodištěm k bráně hřbitova, který stále leží na původním, středověkém prostoru. Zde také stojí samostatná barokní zvonice.
Na závěr naší návštěvy v Zeměchách jsme si prohlédli interiér kostela. Není příiš okouzlující, dokonce jsem cítil lehké zklamání, protože kostel zvenčí působí velmi malebně. Prostý interiér doplňuje novodobý oltářní obraz a obraz s novozákonním výjevem.
I letošní Noc kostelů se vydařila. Prohlédli jsme si tři kostely a z toho rotunda v Holubicích je skutečným skvostem mezi památkami. A protože stejně jako loni jsme se na závěr výpravy dobře navečeřeli v Kralupech, mohli jsme být plně spokojeni.
Komentáře
Okomentovat